No a Vobluďák je (ve svém věku) fajn koníček - moc dobře ví, co to znamená "NE!" a že to má nějaký důvod, proč někam nemá lézt (např. do osázeného pole vedle pruhu trávy podél cesty, takže ten posun hrozící šlápnutím do krajní brázdy nedokončil)... a chodí celkem s chutí a výrazem zájmu a i zvědavosti (i když je v jádru docela srab - jasně, přirozenost koně), ale celkem si zvykl, že když tam jsem, tak se není čeho bát (dokonce když mne vidí lámat suché větve překážející v cestičce, tak už nejeví tendence utéct - dokonce, když mi to trvá moc dlouho, tak mi i jemňoučce strčením nosem do ruky či do zad naznačí, že už ho to tam nebaví a mohli bychom se posunout, že už se tam do toho olámaného přece vejde i on :-) )...