Dnes byl Vobluďák docela statečný - zrovna jsem ho vedl zpět do výběhu, když vyfasoval kyblík s krmením, tak jsem ho nechal to spořádat kousíček od vchodu do stáje u jedné lavičky a koukal jsem na vedle stojící postarší vrbu s několika uschlými větvemi a jelikož většinu odpoledne docela nárazově foukalo, tak si říkám - kdy asi některá z těch větví praskne a spadne a na koho?
O necelých 15 vteřin praskot, sice se zlomila jiná větev na opačné straně stromu (naštěstí), ale načasování prostě úplně neuvěřitelné. Koně v ohradě (kam částečně větev dopadla přes ohradník) vyděšení natlačení v nejvzdálenějším rohu. Ale Vobluďák (stál tam se mnou prakticky na volno) jen lehce poodskočil a NEZDRHL v panice (trochu to připisuji i tomu, že při vycházkách na pasení kolem ranče průběžně olamuji suché či přerůstající větve do profilu cestiček, na což si postupně zvykl), sice dojíst zbytek večeře už poblíž toho místa nechtěl, ale o kousíček vedle už v klidu... :-)