NYEMI: v praxi jsem mnoho let pronajímala různé poníky - s malým dítětem se jednalo především o vyčištění, možná pět minut na kruhovce a pak povodit kolem stájí. Se mnou poníci nevyjebávali, a já jsem na nich (pochopitelně) nejezdila.
Myslím, že je určitý prostor na trhu pro rodiče, kteří chtějí poníka pro haranta, nicméně vědí, že nemá cenu poníka kupovat, pže dítě mu odroste za rok dva tři a bude chtít / potřebovat většího koně.
Prvné poník patřil ženské, která s ním o víkendu obrážela narozeninové párty a akce, přes týden byl pronajatý různým pravidelným rodinám.
Ideál to samozřejmě nebyl (ponclové měli každý den jinou rodinu a možná si pamatujete, jak jsem tady kvůli tomu pěnila) - ale zaplatilo to "provoz" poníků (ustájení, kováři, doplňky, sedla - a více méně i ti veterináři - na ty rodiny dávaly zálohu, která se vracela pokud za ten rok nebo dobu trvání pronájmu poncl neměl nějaké výrazné výdaje). Rodiny taky platily za jednu skupinovou lekci s trenérkou měsíčně (plus co kdo chtěl s touto trenérkou soukromě) - aby se všichni sešli a viděli, co a jak a byla tam nějaká konzistence.
A ano, je to spousta "práce" ve smyslu voser s lidma - protože ti, kteří měli poncly pronajaté NEŽ jsem prosadila tu společnou trenérku, tak žili v domění, že ONI přeci nepotřebují, aby jim nějaký trenér něco vykládal. Lidi, kteří už nastoupili do systému, že se platí za pravidelný společný trénink a že první měsíc chodí k ponclovi buď s trenérkou nebo majitelkou (tj. jsou oni i poncl pod dohledem) pak byli v pohodě - protože ti už do toho nastoupili s nějakými předem danými pravidly.
Pokud máš fajn holčinu, co i pomáhá, tak bych si s ní sedla a taky promluvila o pravidlech - jenom aby se verbalizovalo to, že koně může jezdit a používat ZA TO, že pracuje. Aby ona věděla, že ty víš, že maká, ale aby taky věděla, že je to oceněno ve formě toho, že smí jezdit - aby bylo mezi vámi jasno - že si to odpracuje - a že teda ty po ní nechceš peníze za ježdění, ale ona od tebe nemůže čekat peníze za práci.