A teda musim rict, ze zatahavani Normena bylo fakt paradni, tam uz jsem presne vedela, co a proc delam, co vsechno muze bejt problem a podle toho mu davkovala novy veci. Treba do chomoutu vlezl temer nadsene, postroj na tele zkoumal chvilku. Pak jsme docela trenovali postranky a prislapavani si jich. Rozporku jsem za nim tahala v ruce, presne, abych ji kdykoliv mohla pustit. Vsechny aspekty tahani proste zvlast. Chuzi na opratich zvlast, to je docela narocny, postupne. Nejdriv na voditku a nechat ho jit trochu napred. Pak na tech opratich, ale bez chomoutu a jen po ohrade, kde to znal, cejtil se bezpecne a nemel kam zdrhnout, kdyby neco.
Trenovali jsme manipulaci s nozickama, aby si je nechal zvednout, posunout, aby neresil, ze lezu pod nim, za nim, mezi nohama...
No, uz mame pomerne hotovo, ted uz resim posledni nedostatky, ze se obcas chce v postroji otacet, a ze kdyz jdeme ven dal, nez na louku za domem, zacne bejt bujnej a ja mam pocit, ze by to bylo zbytecny riskovani to zkouset nekam dal, kdyz vidim, jak je vzrusenej. Plus to delam na ohlavce, takze proste pomalu a na jistotu.