Tak aby řeč nestála, protože prakticky (až na výjimky) nikdo nepřispěje jak je týden dlouhý, tak přidám momentky z dnešní vycházky.
Po ránu mne koníček uvítal hned na dohled zařehtáním z přístřešku, ze kterého pak i vylezl a rozešel se směrem k východu z ohrady, ale se značně rozmrzelým výrazem - neměl masku proti hmyzu (při poslední bouřce v ní zmohl a tak mu ji naštěstí sundali, aby si nezapařil hlavu, a nechali shnout) a koníček bez masky zvyklý na komfort bez hmyzu na hlavě a uších z toho byl zoufalý...
...naštěstí masku jsme našli usušenou a koníček hned pookřál, když si náladu zvedl ještě dvojím vyválením v písku (na obě strany, protože se mu tentokráte nepovedlo převalit přes hřbet) a vydali jsme se na procházku, i když také se značně malým nadšením (přece jen ta vedra nic moc a to bylo dnes nad ránem relativně chladno kolem +14°C), nicméně procházka je procházka, tak koníček šel a sem tam zkoumal, zda je všechno i jinde tak suché (a nejspíš nechutné) jako na ranči.
Zastavili jsme se na chvíli v odvodňovacím (teď ironický název) tunýlku pod traťovým náspem, kde bylo příjemně chladno, a pak dokončili "důchodcovský okruh" (koníček šel na "autopilota" sám přede mnou, jen se sem tam ujistil, že jsem těsně z ním, kdyby náhodou ;-)), kde koníček nakonec vyhodnotil, že nejlepší místo s dostatkem alespoň nějaké zelené trávy je na rozcestí u ranče (takové odspodu asi o něco vlhčí místo, prakticky vedle řeky a po většinu dne ve stínu velkých stromů u řeky), kde se chvíli popásal (k závisti kobyl ve výběhu, které tam mají prakticky "seno na stojato").
Nakonec přišel a ukázal, že už je čas vrátit se domů, do ohrady a do přístřešku, kde už čekal kámoš důchodce (také nás při návratu vítal, že už tam nebude opuštěný) a kde jsem jim napustil novou várku čerstvé vody (pít se musí, už dva jiní koně měli náběh na koliku z toho, že moc nechtěli pít).
