Tak se mi dnes podařilo pobýt s koníčkem, který pochopitelně jde z ohrady rád, těší se na drbání s vyčištěním, dnes mi i nastavoval k rozčesání ocas (krásně ho držel zvednutý), potom se chvíli popásal v areálu, ale nakonec se (sám!) rozhodl, že bychom mohli jít na procházku a tak jsme šli...
...cestou jsem si ověřil, že koníček stále vnímá kde zrovna jsem a zda s ním jdu, protože když jsme pak šli úzkou stezkou mezi křovím a jelikož šel koníček napřed, tak když se mi začal ztrácet z dohledu, tak jsem na něj zavolal (no spíš promluvil) větou "Co kdybys na mne počkal?"...
...no a ani ne po 20 metrech jsem došel koníčka stojícího a ohlížející se, zda už jdu ;-) Pak jsme si vyměnili místa, já šel první a sekal jsem klackem do stezky rostoucí kopřivy, svízel a různé další otravné "plevele" a koníček trpělivě čekal pár kroků za mnou a vždy, když jsem vyčistil kus cesty, tak popošel a zase čekal a koukal se na to, jak rozšiřuji stezku...
Nakonec jsme se vrátili na ranč, kde posléze dostal kyblíček s obědem, ale - potvora - první věc, kterou chtěl s kyblíčkem udělat, bylo převrátit ho a vysypat (pak to žere ze země :-/) - ale když jsem na něj houkl "Ne!", tak moc dobře věděl, že to dělat nemá, dokonce od toho kyblíku, do kterého už strkal zvenčí nosem, o krok uskočil (asi má nějak zafixováno, že když něco vyvede, tak že asi dostane - kdo ví co mu kdo v mládí takto "vysvětloval") - avšak hned věděl, že nemá nic vysypávat a způsobně to sežral bez vysypání. Fakt nechápu, kde si ten zlozvyk s otočením kyblíku naruby vypěstoval (ne, nedostával lepší jídlo na dno), ale moc dobře ví, že to dělat nemá.
Potom se ještě chvilku šmrdolil okolo, aby mi pak naznačil, že už by šel do ohrady (v klidu vytrávit, zalézt do stínu pod ty moje keře/stromy a dost možná si i dát šlofíka)...