Zbyněk Semerák (1951–2003):
Bez názvu, 11. I. 1999
„Po ukončení základní školy, v níž vynikal v kreslení, se vyučil v oboru seřizovač textilních strojů. Namáhavou práci však pro nemoc kyčelních kloubů nemohl dlouho vykonávat a tak vystřídal několik zaměstnání. V šumperském divadle působil tři roky jako kašér a malíř kulis. Když zůstal trvale v invalidním důchodu, stala se mu výtvarná tvorba jedinou životní náplní. Jeho tušová kresba nebo proškrabávanou technikou vytvořený temperový obraz velmi často evokují z odstupu neznámý druh písma či neproniknutelnou síťovinu. Teprve při bližším pohledu můžeme rozšifrovat náměty, kterými se obrací do historie a mýtů, téměř pravidelně však s projekcí portrétu svého ideálního já. Zjevná obtížnost a pracnost úzkostně detailistických prací, nad nimiž tráví dlouhé týdny i měsíce je mu však uhrančivě krásnou posedlostí, v níž nachází své tiché radosti. Je z rodu originálních autorů, nepodléhajících unifikujícím „dusivým“ kulturním vzorcům a výtvarné tradici. Kreslení a malování se mu stalo nezbytností. Do roku 1991 se pravidelně účastnil přehlídek neprofesionální tvorby v Šumperku. Později samostatně vystavoval v Olomouci, Zábřehu a Šumperku, byl zařazen v české kolekci bratislavské přehlídky INSITA 1994, v souboru výstavy L’art brut - umění v původním (surovém) stavu v Galerii hlavního města Prahy v Praze v roce 1998, zúčastnil se výstav Tschechischer Surrealismus und Art Brut zum Ende des Jahrtausendes, Vídeň 2000 a Zrcadlo srdce, zrcadlo duše, Státní galerie výtvarného umění Litoměřice 2001, INSITA SNG Bratislava 2004. Jeho práce vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Muzeum umění Olomouc, SNG Bratislava.“ (Pavel Konečný)