SHI: při karanténě už jsem byla docela v pohodě, měsíc předtím se objevil jeho otec, že teda po čtyřech letech už ho synek začal zajímat. Tak se při lock downu střídal s mojí mámou po dvou týdnech a já jsem pokryla poloviční úvazek.
Podobnou situaci jsem ale řešila rok předtím - přestěhovala jsem se z venkova do Prahy, abych mohla dát synka do školky. Kvůli zápisu jsem se ale musela přestěhovat o půl roku dřív, než ta školka začala a platit pražský naklady. A to jsem byla v té situaci, co popisuješ - školka nebyla a nikdo z příbuzných nefungoval.
No a co ti budu povídat, nic moc... Pracovala jsem buď tak, že jsem synka posadila k pohádkám (nahouby, digitální závislost), a taky po nocích (taky nahouby, když jsem pracovala místo spánku, bylo to za cenu, že jsem druhej den musela obětovat - celej den jsem strávila v jakýmsi vegetativním stavu polofunkčnosti). Nějak jsem to zvládla, ale za tenhle půlrok jsem se zadlužila víc, než za celou dobu na rodičáku (3800).
Nevím, jak velký máš dítě, jestli je školní, školkový nebo úplně malý. Při covidu je ale výhoda, že se hodně rodičů ocitne v podobný situaci. Tak je asi nejlepší požádat o pomoc rodiče spolužáků nebo jiných podobně starých dětí. Aby ti pokryli aspoň pár dní v týdnu.
Je mi jasný, že tahle rada (taky jsem ji slyšela x krát) zní hezky, ale je funkční tak napůl - rodiče druhých dětí toho mají sami dost, aby se starali ještě o další dítě, nebo jak někdo začne trochu kašlat, tak se celý domluvený systém ruší, atp...
Ale je to asi jediná možnost, co mě napadá.
Já mám teda ve zvyku nabádat biologickyho otce k tomu, aby se choval jako rodič, když se dostávám takhle do úzkých. Myslím si, že to nemá žádnej efekt, ale tak sakra jednou má dítě a tak nevidím důvod, proč bych měla všechno řešit já, když to v jednom člověku ani nejde.
Přijde mi taky, že docela dobře funguje Facebook - nestydět se a vyslat prosbu o pomoc s hlídáním. Nedávno jsem to zkusila, když jsem potřebovala na dvě hodiny hlídání.. a ozvali se mi lidi, kterých by mě ani nenapadlo s zeptat, a pohlidaji rádi.
Přijde mi, že co existuje Klub svobodných matek, tak se téma dostalo víc do povědomí. Že lidi pochopili, že samoživitelky jsou často v patovy situaci a neexistuje ze strany státu žádný systém, co by jim pomohl (viz Schillerova nedávno).
Přijde mi, že posledních pár let je solidarita a ochota nějak usnadnit samoživitelkám život o něco lepší než před pár lety.
No držím palce, ať to dobře zvládnete a ať najdete pomoc s hlídáním. I když je to náročný, tak nakonec se to vždycky nějak zvladne, však to taky znáš :)
Objímám