JON:
1) Myslim si, ze to se neda pausalizvat protoze kazda zena a i jeji partner ocekavaji neco jinyho. Nekomu staci, kdyz je hodna, mila, verna, obcas uvari, obcas neco upece, vymysli vylet apod. Nekdo je samozrejme narocnejsi a potrebuje toho k zivotu vic a ten druhy je schopny to dat, takze tato otazka je dost individualni.

2) No a to je prave ono. Ty kytky a vzkazy a pranicka by nemeli bejt brany jako "moc vysoko posazena latka" ale jako standard. To by se melo delat soustavne porad z obou dvou stran aby nevyprchalo to nadseni z toho druhyho. Vztahy se proste musi porad konstantne pestovat. A to plati i o pratelstvi. Nemuzu proste jen cekat na to, ze se mne kamaradi budou porad ozyvat. Na to je pekna veta z anglictiny "The road goes bot ways". Cimz se teoreticky trosku odpovida i na otazku 1).

3) Odkaz na to, co bylo receno pod bodem 2). Na to, aby se spokojil jen se mnou, se musim snazit taky. The road goes both ways proste. Taky jde hodne o komunikaci a toleranci. Kdyz ten jeden ocekava od toho druheho nejaky standard a ten se nedostavi, tak je nutny se o tom zminit a kdyz to ten druhy neni schopny dat a naopak, tak by se v tom vtahu nemelo pretrvavat.

Musim se zeptat na tri veci 1) co za to snazeni se od zacatku, kytky s cedulkou a listecky v kapse nabizite vy? 2) jak dlouho si myslite ze je nekdo schopnej takhle vysoko nasazenou latku udrzet? 3) co vas vede k presvedceni, ze kdyz ma nekdo takhle perfektne vymakanou balici dovednost, ze se spokoji jen s vama coby s tou pravou a jedinou? Nebo todle vubec neresite?

Třeba ten můj cvok Búr byl na osmnáctiletýho kluka ohromně inteligentní, měl obrovský rozhled, široké vědomosti, věděl toho hodně nejen o JAR, ale i o Africe a dokonce se snažil vzdělávat i o ČR. Proti němu byli mý čeští vrstevníci idioti. Ale ta jeho narušenost, to, že vlastně nikam nepatřil, alkoholismus....navíc jeho vztah k ženám byl hodně ovlivněný tím, že hovořil o své matce jako o krávě, protože si našla přítele a on to bral jako zradu na svém mrtvém otci.
Co se týče dvornosti a muslimů, s žádným jsem nechodila, ale pár jich zažila. Jednak jsme měli kdysi u nás v práci exkurzi z Afgánistánu, já šla proti nim na chodbě, nesla těžké krabice a oni se mi prostě nevyhnuli, musela jsem já. Nebo když nás pozval majitel Pákistánské restaurace, kde tehdy pracoval švagr, na večeři, tak nepodal ruku mě ani švagrové. Co jsem se bavila s holkou, co konvertovala na islám, tak jí vyhovuje, že se o nic nemusí starat, že je chráněná před všema starostma, stará se jen o domácnost a děti. To bych nemohla, pro mě je nezávislost hodně důležitá.

ILLUZE: je mozne, ze je to tou vzdalenosti od domova - na obou stranach. S Madarama zkusenost nemam, u Slovaku me hodne bavi slovenstina - jo, je to divne:D , s Italama je sranda - ten macho prvek je vybornej, UK..hhm, ano, Irove - tak jasne:) no a Amici... to je 6 let meho zivota... Tak a ted si pripadam trosku jako ..mno, radeji nic:D

SARAJ: Tak na druhou stranu se víc snaží i Slováci :) Možná je to tím, že jsou mimo svůj domov nebo ta žena.
Na stranu druhou Maďaři mi přijdou sebestřední, ať jsou kdekoliv ,-)

_BENNY: nemam zkusenost s jinou rasou a kulturou, nicmene s par cizincema jsem chodila, zila a rozdil od ceskych muzu vnimam v tom, ze uz od prvniho kontaktu se proste vic snazi a to je ten velky rozdil od ceskych muzu. Nerikam, ze je to pravidlo a ze vsichni cesti muzi jsou pasivni, ale byla to jedna z prvnich veci co mi vyskocila jako mile prekvapeni prave pri kontaktu / vztahu s cizincem.

8BB76E1: Ano, mas pravdu. Minule jsem prohlásila vetu: "Proc jsou všichni boyfriendi mych kamarádek takovy idioti?". Když se kamarádek, jako reakci na její stížnosti ohledně jejich pritele, zeptám proc tedy s nim porad ještě jsou a proc ho nepošlou k vodě, tak většinou dostavam odpověď typu "Ale on není porad takovej. On je obcas i fakt hodnej.". To by mne proste nestačilo. 80% buran bez slušnýho chování, alkoholik, lhář a 20% nu nu nu, to prostě nestačí.

ONITSUKATIGER: no takoví chlapi, co popisuješ jako ideál, samozřejmě jsou i v Česku.. ale jak říkáš, není jich moc.. na druhou stranu, holky z nějakého důvodu většinou dají přednost tomu buranovi, a pak si stěžují, že by měly raději ten tvůj ideál.. ale ten pro ně v době rozhodování asi nebyl dost mužný, nebo co já vím.. to už je mimo tenhle klub..

_BENNY: Ja jsem se na tohle téma ted bavila s jednou kamarádkou, ktera mi vyprávěla, že po porodu ji její muž zacal říkat "maslicko" a ze se ji nelíbilo, že ji tak řekl i před gynekolozkou. A Já na to odpověděla, že to by si muj Švéd v živote nedovolil. Celkove mi připadalo, že z jejího vyprávění ale i vyprávění dalších kamarádek mi připadá, že chlapi v CR (ne všichni samozrejme) porad ještě vykazují dost známky sovinismu a takovýho toho buranstvi typu "Kurvahosigutntag" kdy je pro ne v pořádku svy ženě říkat "vole", kdy ženě jen tak koupit kytku a připsat k tomu na kus papíru zprávu typu "jsi ti nejlepší co mě potkalo" je považovány jako ztráta času a penez. Ženský se chtěj cítit jako princezny, chtěj aby jim jejich muž dával konstantne na jevo, že ona je pro ne ta jedina, že ji bude chránit ať už proti nebezpečí ve formě opilyho útočníka nebo ve formě jedovatých poznámek tchyně, že se ji bude zastávat, postará se oni když ji bude blbe a čas od času přinese kytku nebo ji překvapí nečim jiným např. ze ji schová malej lísteček se slovy "dnes ti to slusi bejby" do kapsy než odejde do prace. Takovy chování jsem od Čecha nikdy nezazila a když jsem se o tom zminila, tak mi bylo řečeno, že to je "teply". No a pak přijde někdo z jiný kultury a tohle všechno ženě nabídne a ta si samozřejme vybere chlapa, kterej ji bude říkat "sweetie pie" nez chlap, co ji okrikne "vole" a myslí si, že když ji bude říkat "maslicko", že se ji to nemá co dotknout. Jedna moje známa se ve stejnou dobu dala dohromady se svým, dnes už ex přítelem, jako Já se Švédem. Když jsem byla na par dni v Praze a my spolu sly na kafe tak mi Švéd volal jen tak, že se mu styska a potom co hovor skončil mi známa řekla, že jsme jak presladly puberťáci a ze to je trapný. Zeptala jsem se ji "A to ti Petr nikdy takhle nezavolá nebo nenapíše?". Odpoved:"Ne, proc? Se uvidíme večer doma nebo v hospodě, tak mi přece volat nemusi". Cimz se dostavam k tomu, že spousta žen to prostě "vzdala". Ve skrytu duše by byly rady, kdyby se jejich muž choval takhle ale ví, že on je prostě emotivne vyprahlej balvan, co to v sobe nemá, tak si řeknou "proc si o to říkat? Ještě by si našel jinou a Já bych zůstala na ocet". Řekla bych, že ty "jizni" kultury jsou přece jen temperamentnejsi a to ženy laka. A poslední úvaha: Osobne fanouškem nejsem ale kamarádka mi jednou poslala písničku od Rihanny "Only girl in the world" a rekla mi "Když Já bych si přála aby se ke mně choval tak, jak to popisuje text tyhle pisnicky".

by me vlastne zajimalo co tyhle zeny vede k tomu ze si za partnery hledaji typy uplne jine kultury, rasy atd. to je nejaka obecna nespokojenost s zivotem v nasi krajine, touha po dobrodruzstvi, sensualni deprivace...? ok, dat se dohromady s nekym kdo je mi sympaticky a zrovna na rane a shodou okolnosti je odjinud, proc ne. ale systematicke vyhledavani tech mimo CR a systematicke odmitani tech z CR? parkrat jsem na takovou strategii u jinych narazil a doted ty motivy uplne presne nechapu.