EPILOG
Vrcholek kopce zkrápěl tichý déšť, smývající smutek, špínu i krev. Poslední bitva průzkumné výpravy na Okoř utichla. Prastaré hradiště Budeč - a s ním i jeho Moc - bylo zachráněno. Zvuky na cestě k Praze pomalu doznívaly. Dobití, ranění a unavení, promoklí a hladoví - a přesto hrdě vítězní. Jak přišli, odešli hrdinové Odboje zpět do noci. Smysl jejich výpravy, byť jim samotným možná zpočátku zatajen, se naplnil.
Hradiště na chvíli osamělo... než se mezi stromy, lemujícími severní cestu do Zákolan, objevila osamělá postava. Mladý muž, s jílcem meče trčícím přes pravé rameno, vystoupal až na akropoli a rozhlédl se. Padlá těla, rány v půdě, stopy zloby. Jak dlouho potrvá, než se zde zazelená tráva? Ale jaro zase přijde.
Jeho společník se zjevil kdo ví odkud, i když zároveň, jako by zde byl odedávna.
"Tak to přeci jen dokázali," promluvil k němu . "Bál jsem se, že bude až příliš pozdě."
"Mohlo být, člověče," usmál se smutně duch. "Chybělo jen málo a mohli jste mě ztratit - možná navždy."
Muž pomalu přikývl, ale mlčel. Zdál se být zamyšlen, ponořen v myšlenkách.
"Ale tvůj přítel druid zemřel," navázala průsvitná postava. "Škoda. Byl to můj oblíbenec."
Oslovený sebou trhl a zamrkal, než odpověděl. "Vím," povzdechl si poté. "Budeme si muset poradit bez něj."
"Žádný strach, ustaraný človíčku," pronesl strážce téměř mile. "Listovlas dá na hradiště pozor - než půjde dál."
Muž zdvihl pohled ze země. Kápi mrholením zmáčenou do ždímatelna, v chladu prokousávajícím se kabátcem, cítil, jak jej rány toho dne tlačí. Vzhlédl - aby zjistil, že je sám. Déšť nad jeho hlavou pomalu utichal. Bylo zřejmé, že horší věci mají teprve přijít... Avšak zdálo se, že alespoň pro tentokrát se lze radovat. "Světlo s Tebou," utrousil tiše, snad na rozloučenou. A pak, jako už tolikrát předtím, se vydal znovu na cestu.
Nad jeho hlavou se pomalu, jedna po druhé, jak se prodíraly skrze mraky, rozsvěcely hvězdy.
Two Steps From Hell - Victory
https://www.youtube.com/watch?v=hKRUPYrAQoE