ATOMIKS: To má asi každý cyklista v zásobě několik svých (nebo kámošů) epických hlaďáků. A potupných.
Jednou mě to sundalo tak, že ač na dohled od vesnice, jsem sjel do příkopy, po 4 se doplazil do pole s kukuřicí, tam naštěstí byla mladá, bílá kukuřice, kterou jsem se nacpal, nějakou dobu spočinul, až pak dojel těch pár set metrů do vesnice, tam v hospodě utratil všechno za tatranky (nic jiného neměli) a pak se dovlekl domů.
Kamarádova - hlaďák, dotlačený k paneláku, kde bydlel. "Arne, zvádneš se dostat domů?" "Jasně... jen mi pomožte do výtahu." No a po nějaké době ho našla máti ležet před výtahem, u botníku, jak se cpal tvrdým chlebem a rohlíkama, co tam měli pro králíky a nebyl schoný si otevřít...