JAZ: padá se nepříjemně hodně i v mužské TdF a příčiny jsou úplně stejné, stejně zbytečné — nepozornost, jezdecká chyba, neodhadnutí situace. Nic z toho nemá a priori mnoho co dočinění s tím, zda na kole sedí muž či žena, ale je to „jen“ o individuálním talentu a naježděných kilometrech, resp. naježděných kilometrech v balíku. Stejně tak nejsou v balíku v tomto smyslu moc oblíbení ani jezdci, co přešli z jiných disciplín/sportů, pokud vím. Nebo jezdci ze zemí, kde je statusem úspěšnosti v 15 letech mít vůbec nějaké kolo :) Ale zas mají třeba jiné vlastnosti, které jim jiní mohou závidět. A to je na cyklistice krásné.
Jak jsi ostatně psal — i ty letošní pády v TdFF nemají co dočinění s váhou jezdkyň či bočním větrem — v té druhé etapě to začalo individuální jezdeckou chybou v jinak „klidném“ pelotonu (tj. žádné rozhození poryvem větru apod.) a pak už jen více a méně úspěšnou snahou se vyhnout ležícím. Mimochodem ten rozdíl průměrných vah pelotonu je pro rok 2022 o 4 kg méně (70 / 57), než uvádíš, a na takové Tour of Japan byl vloni váhový průměr 61,3 kg (kvůli Covidu byla jen domácí), na Vuelta a Colombia 60,1 kg, na Tour of Qinghai Lake dokonce jen 53 kg (!). Jako jasně, samozřejmě ti na větru pomůže každé kilo navíc, o tom žádná, ale nevšiml jsem si, že by třeba v té Kolumbii či Japonsku byla nějaká velká debata o tom, že by na závodech neměly být úseky s bočním větrem.
Také moc nevidím to slepé kopírování mužské cyklistiky vzhledem k tomu, že ani jedna etapa TDFF není stejná, jako u TDFH. Jasně, určitě by šly etapy by poskládat jinak — ale tak to je každoroční diskuze i u jakékoliv jiné (mužské) grand tour, viz i zdejší diskuze o pavé sektorech.