Hezký nedělní podvečer! Dnešní příspěvek bude o tom, jak to na Vrchovině chodí - o zvycích lidí, kteří tam žijí.
O jejich tradicích a historii. A jelikož písmo není příliš rozšířené, uvádíme je tak, je o nich vypráví povolaní lidé.
A proč je to tak dlouhé? No, možná mezi řádky najdete nějaký nápad, jak uchopit svou postavu, jak ji hezky zasadit do Vrchoviny a jejích příběhů... které zde předkládáme.



O prvních tónech Vrchoviny

“My, skaldi a minstrelové Vrchoviny, zpíváme o tom, jak všude byla jen Modrá Krása, kam oči hvězd dohlédly. A na tuto jednotvárnost svítil měsíc a hvězdy a slunce, které svalům dává sílu, nemocné uzdravuje a spáče probouzí.
Říká se, že to bylo právě Slunce, které poprvé odvrátilo tvář - vždyť Modrá Krása zůstávala neměnná pod jeho mocnými paprsky. A tak nastal Dwairath Teadh, Dlouhá Zima. Paní Měsíc marně volala na svého chotě, neb ve své pýše byl uražen, a copak lze z noci dovolati se dne?
A tak Modrá krása zamrzala a ryby v mořích začaly vymírat…
Až Fallandalch Cair Gywynn, nejmoudřejší ze sumců, plul hluboko Modrou Krásou, až po mnoha letech našel Sir-Na-Gaia, Duši Země. A dlouze spolu mluvili. Ale jejich slova zná jen Modrá Krása. A my - básníci, minstrelové a poetové, samozřejmě.
Pak, když hrozilo, že zamrzne i poslední kus moře, z hlubin vystoupila za burácení hromů a blesků Vrchovina, dokonalý ostrov uprostřed Modré Krásy.
A nebesa nad tou nádherou zaplakala a vláha dopadla na kopce a údolí.
Vítr vydechl úžasem nad její jedinečností a rozfoukal semena po úrodných stráních a úbočích.
A i samo Slunce se navrátilo, aby každý den žaslo nad krásou této jedinečné země.
Avšak říká se, že Slunce si pamatuje na svou moc. Na to, když odvrátilo svou tvář. A až Vrchovina bude místem šalby a klamu, nenávisti a zrady, znovu odvrátí svůj pohled - a nechá Mráz, aby zpečetil osud Vrchoviny.”
- tak pravil Fanngillen, jeden z minstrelů Vrchoviny

O Písni

“Kdy započala se Píseň?
Přeci na počátku.
To je známo.
Nech minstrely, věštce a druidy, aby věděli více.
U nás v rodině (a říkal to už můj táta, kterýmu to říkala bába jeho otce) se říká, že Píseň se započala, když Vrchovina vystoupila z moře. Když šuměly vlny. A když ze semínek vyrostly první stromy a přidaly se k té písni.
Když se mezi stromy objevila první zvěř a začala funět a dupat a pářit se.
Když Velestrom urodil Prvního člověka.
Co je Píseň?
Ona je.
Copak jí neslyšíš?
Neslyšíš, jak ti Velká Píseň zní v uších?
Jak ti rozechvívá srdce?
Jak při hrách a muzice se v tobě probouzí cosi dávného a mocného?
Neboj se. To v tobě zní naši Předkové. To v tobě zní tvá rodina.
To tebou zní Vrchovina.”
výňatek z listů dnes již zesnulého druida, bratra Savarasse

O sidhe

“Máš mnoho otázek…
Ale nebojíš se je klást, a to je důležité.
I nebezpečné.
Ptát se na tohle, v takovouhle denní dobu…
Budiž. Chceš to vědět, máš to mít.
Sídhe jsou.
Prý se zrodili společně s Vrchovinou.
Prý přišli z hvězd, které se na naši zemi nemohly vynadívat.
Jsou tu. A to je důležité.
Kolik jich je?
Já nevím, kolik je asi hvězd na obloze?
Jsou ve studánkách. A jsou v loukách. Ve větru…
Kdekoliv.
A je jich mnoho.
Někteří jsou jen závan větru.
Jiní jsou chvěním větví stromů.
Drobní duchové, kteří obývají Vrchovinu s námi.

Ale ty se chceš ptát na ty velké, že?
No, já je neznám.
Ale některý je prý viděli. Za Dlouhý noci.
Při oslavách Bódraigu.
Když končí zima a začíná jaro.
A tak.

Je tu Thagda, Otec Stromů. Toho prý potkat je dobré. Rozmlouvá s tebou a chce slyšet nové věci - o tobě, o Vrchovině. Kývá hlavou a poslouchá. Když se mu tvá odpověď líbí, potká tě štěstí - veselka, úrodné pole, nebo třeba meč ze sídheské oceli.
Co? Když se mu tvá odpověď nelíbí? Vplete tě do stromů a z tvých kostí nechá živit půdu. Je to sídhe, na to nezapomínej!

Pak je tu Sakhata, Pán Mečů, co Bodají. Prý se prohání Vrchovinou na svém ohnivém oři Wallderovi a vyhledává největší válečníky, aby s nimi zkřížil čepele - a připomněl jim, jak malí proti němu jsou. Klan Arnoch ho dodnes hodně uctívá, ale ostatní panství jsou zdrženlivější - užívají míru a věří, že Sakhata, Válka samotná, bude navždy spát… a už nikdy nebude on ani jeho kůň chlemtat krev Vrchovanů rozlitou po pláních Vrchoviny. Ale když zapomeneme na Válku… zapomene i ona na nás?

A nakonec je tu Třetí sídhe. Nechci vyslovit její jméno. Je mocná? Rozhodně ano. Někteří tvrdí, že je matkou Thagdy i Sakhaty, jiní zas, že je to jejich sestra, Nejmocnější ze Tří. Co umí? Ty to víš, já to vím. Přilétá na vraních křídlech a dokáže plnit přání. Jakékoliv, ano, jakékoliv. Ale vždy má svou cenu. Říká se, že vidí minulost, přítomnost i budoucnost. Dle legendy kráčela po boku krále Connavara, před mnoha zimami. Dokáže pomoci a dokáže zabít - bez slitování, bez soucitu. Hledá mocné, hledá zajímavé… A hraje Hru, která je nám smrtelníkům skryta. Její jméno… Vrchovino chraň… je Morrigu, Paní Vran, Baba Černých křídel.”
- jak pravila věštkyně a felčarka Vorna Sklaire

Něco z historie Vrchoviny

“Vy si to stejně nezapamatujete, holomci, ale já to s vámi ještě jednou zkusim.
Tak, jak víte, Vrchovina vznikla tak, že vystoupila z moře. To ví každý malý dítě. Kolem sebe má pár malejch nebo i větších ostrovů, vodkaď k nám párkrát zavítali nezvaný hosti - třeba Sakhullové nebo ti zatracení Etrurové, co přepadaj naše lodě, co plujou kolem pobřeží. Parchanti to ´sou.
No, ale zpátky k tý histórii.
Vono, histórie je dost nejasná, když psát runama u nás umí jen druidi a z nich taky ne každej.
Ale co víme:
Na samém počátku byl Velestrom, pramen života. Ten stvořil první pokolení, který se rozlezlo po Vrchovině a začalo ji obdělávat.
Nakonec se utvořilo, hmmm… pět rodin, které vedli největší rekové naši historie - jo, jmenovali se tak, jak se dneska jmenují Panství. A říká se, že i každý z Předků dal svému Panství do vínka nějakou tu náturu - Fearnmoore byl pyšnej, Arnoch zase každého vyzýval na souboj… a tak vůbec.
No, pak to začíná bejt dost nejasný.
Panství se po smrti velkých Předků dost rozhádala, což platí dodneška, to si zase nemusíme říkat, že jo. Kudly na sebe nevytahujem, ale porazit někoho v klání je dobrej pocit, ne?
No, histórie, co by vás mohla zajímat…
Tak před dvaceti lety nastává Věk krále Connavara, jak se teď hodně řiká.
Byla to doba, kdy Sakhullové se spřáhli s Etrurama a řekli si, že dobudou celou Vrchovinu.
Začali tím, že jedem - slaboši, fuj! - otrávili tehdejšího Pána Vrchoviny, Borugarda. A ten neměl žádnýho syna, aby se po něm chopil meče.
Možná si to některý z vašich rodičů i pamatujou - jak tu ti nájezdníci plenili a zabíjeli.
No - a pak přišel Connavar.
Jestli jste ho někdy viděli, to se nedá zapomenout - vznešenej, silnej, s mečem ze sídheské oceli, co dokázal přetnout i kámen. Jako kluk byl syn táty, co zdrhnul z boje, a měl to težký. Ale byl to rváč a pěstí srazil každýho, kdo se o jeho rodinu jen otřel. Jako mladík zvítězil v dlouhém běhu na Velkých Hrách - ale milou si nikdy nenašel.
Teda, jedny řikaj, že jo, druhý zas, že ne…
Prostě… aaach jo, no nebyl to šťastnej člověk.
Vždycky takovej smutnej, jako by mu cosi scházelo…
Ale, co tu povídám - zpátky k histórii.
Když do země vtrhli Sakhullové a Etrurové, Vrchovinu to málem položilo.
Nakonec se do čela postavil Connavar - mladej smutnej kluk se zabijáckým pohledem.
Musel si dost vydobýt autoritu - padlo hodně ran pěstí, než mu svěřili velení.
První vítězství slavil u Tklivýho brodu, tam, kde je dneska panství Ferragh. Zatlačil nepřítele do bažin a nechal jej, ať se utopí. Pak zmizel v Mlhách… A vrátil se s právě s tím mečem, co přetíná kámen i zbroj.
Druhá bitva byla na panství Arnoch - a říká se, že nebylo válečníka, který by se mu vyrovnal. Jen při tý bitvě poničili Brú Arnoch - jedni řikaj, že to byla Connavarova lest, jiný zas, že porušil tradice...
Třetí, Čtrvtou a Pátou bitvu už bojoval v čele sjednocené Vrchoviny a na zádech měl Splétaný Plášť, odznak Velekrále - ne krále, jak je to normálně, když někdo předsedá Vrchovině, ale Velekrále - toho, kterým zpívá Velká Píseň.
No, před patnácti lety vybojoval poslední bitvu a zahnal ty parchanty do moře - na svých lodích uháněli jako vítr, aby spasili život!
Pak se řikalo, že po boji odložil korunu i plášť a svolal si tehdejší lairdy Panství k sobě. Nevím, co se tam tehdy řešilo, nebyl jsem tam - měl jsem řeznou ránu na noze a málem jsem vykrvácel. Ale že jsme jim dali!
No, potom Connavar odešel do lesa. A některý říkají, že mezi stromy zahlédli ženu - krásnou a s tmavými vlasy.
A někdo říká, že se tehdy Connavar usmíval, když k ní šel.
Pak spolu odešli do Kruhu Kamenů Sklaire, nebo také Brú Sklaire…
A už je nikdy nikdo nespatřil.
A našlo se hodně těch, co říkali, jestli se druidům a mágům ze Sklaire třeba neznelíbil válečný král…
No, takže - před deseti lety jsme konečně vypráskali nájezdníky.
Někdo jste tam bojoval? Nebo jste někoho ztratili? To je možný, holomci, ale nepřerušujte mě, když vykládám.
Poté, co odešel (nebo zemřel, protože ho zradili, jak tvrdí hlavně lidi z Tyry), nastalo takzvané Období Sváru - jelikož Connavar neměl dědice (jo, já vím, že se říká, že nějaké děti měl, ale…) spousta lidí z Vrchoviny se dožadovalo titulu krále - a každý měl plnou hubu keců, proč by to měl být zrovna on.
Po asi dvou letech dohadů to dost vyřešila Bledá Smrt, což, jak si asi pamatujete, byla nemoc, která začínala tím, že jste neměli chuť k jídlu, pak vám začaly horečky, třas ve svalech a do týdne bylo po vás. Mrtví měli vždycky úplně bledé rty, proto to jméno.
No, to pobilo asi třetinu Vrchoviny a většinu uchazečů o titul krále.
Nakonec byl zvolen králem Bódraig, původem z Tyry, ale jako vždy odložil své jméno panství a při rituálu druidů se zavázal, že bude nestranný. To, že teď Tyra zmírá hladem, je toho důkazem, jak někteří tvrdí.
No, nakonec Bledá Smrt skončila a děti se zase začaly rodit zdravý a silný. Někdo tvrdí, že s lékem přišli druidi z Ferraghu a jestli to není divný…
No, to už jsme skoro v našem čase.
Bledý smrti využili Etrurové a vtrhli na Vrchovinu znova.
Bojovalo se hodně, bylo to před pěti lety.
Poslední válka našeho věku, jak s pýchou můžem říct.
Protože jsme je zahnali.
Král Bódraig se tehdy pustil do riskantního podniku, kdy se odhodlal bojovat na dvou místech současně…
První z bitev byla v zátoce Racků, ta druhá kolem Brú Fearnmoore, kam se ti nájezdníci dostali po řece.
Bódraig sám bojoval v zátoce Racků, ale byl zle zraněn otrávenou čepelí. Na jeho místo pak přiskočil mladý Cúlain Tar Arnoch a bil se za něj jako lev - sice byl zle posekán, ale ten kluk dokázal setnout jednoho z nejlepších šermířů Etrurů. Když jejich velitel padl, bitva se změnila v jatka. A hodně lidí, co tam tehdy bylo, na to nerada vzpomíná...
No, u Brú Fearnmoore to nebylo o nic lepší. Jo, naši druidi získali sílu z Kruhu Kamenů, ale moc to nepomáhalo, protože proti nim stáli Etrurští vyvolávači a bitva tak dlouho byla nerozhodně. Až nakonec Brú Fearnmoore vybuchl. No vážně, ti co přežili tvrdí, že na vlastní oči viděli šlehat plameny až k nebi. A téměř všichni z druidů, kteří tam tehdy stáli, zahynuli. Ale ta síla, kterou probudili, smetla nepřátele jako smršť - někteří říkali, že druidi uvolnili duše dávno zemřelých a ti pobili nájezdníky. A někteří šeptají, že na bitevním poli se proháněl i sám Sakhata a z padlých nepřátel chlemtal krev… A ještě méně lidí šeptá, že ty mrtvé nikdo nikdy znovu neuložil k spánku...
Ale bitva, bitva byla vyhraná.
A Etrurové i Skahullové se už pět let neobjevili.
No… Co?
Že je to dlouhý? Já vám dám, vy holomci, taková je histórie!
Po tomhle posledním střetu přišel na Vrchovinu mír. Král Bódraig přežil a nadále vládne. A Velká Píseň znovu hraje sladce a něžně. A to je, vy holomci, zatraceně dobře.
Cože? No dobře, jděte trénovat na ty svoje Velké Hry! Končím přednášku!”

- z výuky druida Finngalena, přezdívaného “Horlivý staroch”

MALAKK: Ahoj, všechny informace najdeš takny na stránkách kempů na adrese:

Prague by Night – Ozvěny Velké písně
http://www.praguebynight.eu/letni-kempy/page/329_ozveny-velke-pisne/

Dovolte mi zasáhnout - Vrchované nenosí kroužkovky, protože jsou ze železa a je v nich horko. HLAVNĚ JDE O TO, ŽE TO NA KEMPECH NIKDY NEBYLO (AFAIK) A NEBUDE POVOLENÝ. CO SE TÝČE MATERIÁLŮ, DRŽTE SE, PROSÍM, NEKOVOVÝCH VĚCÍ. ZE ZKUŠENOSTI VÍME, ŽE I TAK LZE HRÁT HEZKÉ DIVADLO NEBO MÍT PRIMA KOSTÝM.
DĚKUJI A VRCHOVINA S VÁMI!

RAHUF: Jak zmiňuje Eda, obávám se, že jsou kroužkovky a kroužkovky. A to tvoje se neřadí ani do jedné z těchto kategorií :)

Ne fakt, kroužky jsou docela tvrďácká i na jednodenních bitvách, kde lidi stojí v linii. Nosit to deset dní a bojovat v tom v kempovních střetech, které jsou o dost náročnější na běhání je dost zbytečné. A navíc je žádoucí provádět během larpu třeba i nějaký roleplay jiný než sedět u stromu, prosit o vodu a chtít umřít.

JANSTA: Odpusť jim, neboť nevědí, co činí!

RAHUF: Inu, dovolím si tvrdit, že termín kroužkovka je zde již poněkud zavádějící.

SERPENT: na Postapu jsem experimentálně ověřil, že kroužkovku na celokepák nosit lze. je to jen otázka vůle :)

ELVOTHIEN: Mohla Natálka něco říct, sakra! Ale aspoň mi nebude líto, že nejspíš v tu dobu už budu v Japonsku. :D

(Olezlí Kelti, to zní tak lákavě, že nebýt to spíš táborovka, ale 24h LARP, tak se zkusím vetřít. ;D)

SERPENT: Když se podíváš na severskou - vikingskou módu, jsou to archetypálně tuniky po(d) kolena, od pasu dolů vyklínované, karetkové lemy, úzké nebo naopak hodně široké (varjažské) kalhoty a holeně omotané onucema. To dá dohromady dost charakteristickou siluetu.
Protože u Arnochů jsou značně bojovné i ženy, musí se jejich oděvy poněkud upravit a nedojde k problému "jsou tu dvě dívky ve volných dlouhých lněných šatách". ;) Ale i tady je taková ta vikingská "zástěra s ramínkama" strašně charakteristická na první pohled.
A pak tady jsou barvy - červená a černá, klidně pruhovaná (nebo ty široké varjažské kalhoty uděláte z více červených a černých dílů), nebo ve vzoru "rybí kost", ta je na rekonstrukcích často k vidění...
U "původních" Keltů, pokud se tím myslí odívání třeba ve 3. stol př. n. l. až 0 př. n. l., bude silueta úplně jiná - použije se asi spíš klasická "T" tunika, možná s rozparkama po stranách, kratší a nevyklínovaná (nebo dvě - dlouhý rukáv a přes to krátký rukáv nebo bez rukávů), pytlovité kalhoty jednoduše podvázané u kotníku... (Tady by byla výhodou absolutní jednoduchost šití - jsou to prostě jenom obdélníky ;)) Dámy můžou (?) mít šaty poněkud méně optimalizované pro boj než ty z Arnochu a ten archaický styl se svrchní vrstvou spíš sepnutou sponami než šitou vypadá taky dost charakteristicky...
Pokud k tomu budou převažovat modré a žluté (=zlatá), třeba v kostce (drobná kostka je "dobovější" než tartan a navíc se nebude plést s Fearnmoory), je, myslím, záměna dost vyloučena.

Pak máš ještě možnost namalovat si štíty a personalizovat si výzbroj. Tady by vlastně pomohlo, kdybyste tam používali nějaká mirelonová bacátka spíš než klasické dřevěnkářské, už poměrně hezké a na výrobu náročné zbraně. (Tak to snad kdysi bylo, ale nejsem v obraze.) I mirelonové bacátko jde docela snadno nakašírovat tak, aby mělo jílec ve tvaru vikingského nebo laténského meče, a pokud se nelepí powertape, ale kobercovkou, jde pak jednoduše pomalovat, což udělá se vzhledem strašně moc - nastínuješ si tam vikingské vykládání zlatem nebo "dřevěný" antropomorfní jílec s hlavičkou... ;)

SERPENT: OK, přelom července a srpna je zrovna dost plný, bude i Bezkrálí a tak, to budou asi hliníkové koužkovky rozebrané a zbyde mi jen nýtovaná ocel, tu nikdy nikdo dobrovolně nechce. :D Ale kdyby Tyrům vládnul někdo sympatický, mám tři bronzové troquesy. ;D

ALDARION: Ale zrovna do kroužků ani do železných helem imho nikdo dobrovolně nepůjde, je tam fakt horko a hodně se tam běhá, a být tak moc living asi není vyžadováno.

Jo, abych zodpověděl Peldricovu otázku, docela se mi líbí Arnoch :)

Okay, díky :)
To čeho jsem se bál je, že když využiju použiju len a z inspiromatu si vezmu opravdu jen pocitovou inspiraci, tak bychom se mohli docela plést s Tyr, protože vlastně taky skončíme na nepříliš výrazných těžkých látkách. Ale asi to půjde odlišit doplňky a malováním přes ksicht... :)

SERPENT: Jdouc náhodou kolem, nemohu nepoznamenat, že třeba když seveřané žoldačili v Byzanci, tak pravděpodobně nechodili obaleni vlnou a kožešinami. ;) Vidím to na spoustu lnu v typicky seveřanských střizích (a zajímavých barvách a vzorech, klidně nějaké pruhy nebo rybí kost), karetky (či jejich vhodné nasimulování nějakou moderně vyráběnou portou, podle kostýmové náročnosti akce) nebo kontrastní lemy... Vrstevní dvou lněných tunik (místo lněné a vlněné) není asi zcela dobové, ale při dobrém kontrastu barvy a vzoru vytvoří docela dobrý dojem... ;) (Byly i varjažské oděvy z hedvábí - císař platil dobře - ale to přeci jen na jednu akci nestojí za to. :D)
Lamelovky do tohoto stylu se někdy (nejen na dřevárny) dělají z kůže, i když logika tohoto kroku je asi poněkud zpochybnitelná. Na váze se ušetří a navíc se to dá nasekat z odřezků zdarma či za pakatel, takže zbroj výjmečně vyjde levněji, než železo z bazar.arms.cz... ;) (Už u jednoho kusu to chce sehnat raznici. Neznám člověka, který by se na ruční vyřezávání těch lamel nakonec nevykašlal. ;D)
Kožená lamelovka by možná (možná!) nemusela vypadat blbě bez prošívanice nebo plstěného krzna, jen přes tuniku, což by řešilo ten problém s přehříváním. Na druhou stranu, jen prošívaná vesta je lehká, v horku se dá mimo boj nosit rozepnutá a už vypadá jako zbroj sama o sobě. ;) A vlastně už když si člověk nasadí na hlavu přilbu, vypadá tak nějak válečnicky, i když zbroj nemá. (Tedy třeba v šalíři vypadá člověk beze zbroje jako pako, ale v lebce, normance nebo tak to docela jde. A taková se dá ušít i z kůže - a je to i maximálně dobové - není to těžké a moc materiálu to nesežere. Žebrová kožená přilba s měkčenou čapkou uvnitř dokonce i skutečně funguje...)