Snad vas potesi zprava, ze nad prvni verzi pravidel jsem dneska sedel s Ondrou Grayknightem dlouhych a plodnych pet a pul hodiny. Mate se na co tesit:)

Proc nas nikdy neporazi
(Pribeh z dob valek s Najezdniky, vypraveny mnoha bardy a vypraveci v mnoha obmenach)

Byly to krvave casy. Casy, kdy z more prisla smrt, kdy lesy Vrchoviny horely a zivoty naseho lidu koncily nedozpivane a prervane jako pretrzena struna loutny. Kdy Sakhullove a Etruri kosili zivoty jak vzrostle obili.
Mnoho nas bojovalo. Znovu a znovu jsme preladavali jejich linie, bili se s temi smrtonosi ve dne i noci, na vrcholcich hor i v hlubokych udoli. Za nase rodiny, za nase tradice. Za Vrchovinu!
To nebyl pripad Tedera, kteremu nikdo v kraji Fearnmoore nerekl jinak, nez Tichy druid. Nabadal k opatrnosti, ne vsak ke zlobe. K odvaze, ne vsak k blaznovstvi. Mel svou malou zahradu s bylinkami a svou tichou sestru, ktera mu s ni pomahala. Spolecne lecili ranene a dekovali sidhe, ze jejich sluzbu Vrchovine i Velke Pisni ocenuji tim, ze jim v dobe valky nechavaji jeden druheho.
Ale kdo zna cesty sidhe, zna jejich stedrost, milou tvar... i nezmernou krutost.
Panstvi Fearnmoore bojovalo srdnate a s Velkou pisni v srdcich... presto prohravalo, jak najezdnikum nebylo konce.
Snad proto se to stalo. Kdo vi.
Jednou, kdyz se vracel od ranenych, nasel Teder svou zahradu vyplenenou... A jeho sestre, pohozene jako hadrova panna mezi kvitim, kvetl na prsou kvet krve, kvet smrti.
Teder hledal svuj klid, ale nenachazel jej. Co zmuze jeden clovek proti tisicum?
Ale Teder nebyl obycejny clovek. Byl Vrchovan. Byl syn Velke pisne. A bratr zavrazdene sestry.
Ach! Jak tehdy Pisen kvilela v jeho srdci, kdyz svou sestru pohrbil mezi kvety, o ktere se s laskou a pokorou starala.
Pak vyrazil za svou pomstou, po stopach najezdniku.
Stopoval je dnem i noci, hnal se za nimi v kuzi sedeho vlka a za noci je strasil svym vytim.
Tretiho rana je dohnal.
A s vlcimi spary prisla mezi najezdniky smrt.
Bylo to u sameho pobrezi, kde jiz cekaly dalsi dve bandy najezdniku, Etruru i Sakhullu ve svych lodich. Osamely vlk jim nejdriv pripadal k smichu- ne ve chvili, kdy zuby zardousil dva z najezdniku behem tri uderu srdce.
Rozhorel se boj a Teder skakal mezi vrahy jako uragan, menil se v cloveka a zas ve zvire, tesal kolem sebe dykou, metal kletby a uskakoval ve vlci podobe.
Avsak nikdo neuhne leticim strelam.
Zraneny a krvacejici prijal Teder znovu lidskou podobu a bleskem a hromem rozmetal nejblizsi utocniky.
Rika se,ze tehdy cosi zaslechl. Pry to byla pisen. Nebo krakani vrany. A nekteri rikaji, ze to bylo vzdalene sumeni lesa.
"Kdo jsi, blazne?" zeptal se tehdy etrursky valecnik, pripraven zasadit smrtici ranu.
Teder se tehdy usmal. Pry promluvil poprve:
"To nikdy nepochopis. Jsem les a jsem strom, jsem hrom i klid, jsem hluboko i vysoko. My vsichni jsme, najezdniku. Jsem Vrchovina."
A pak zpival. A jeho zpev byl bodanim nozu a zurivym ohnem, cirou nenavisti, zrozenou z bolesti a ztraty. A nebe se rozestoupilo a propukla boure a besnila den i noc.
Tedera nasla skupina Vrchovanu o tyden pozdeji, kdyz se boure uklidnila. V blede tvari mel vepsan zal a smutek... ale i stesti. V prave dlani pry sviral kvet materidousky...
A kolem nej lezelo na sedesat mrtvych vrahu a more pohlcovalo zbytky tri etrurskych lodi.
Kazdy jsme Vrchovina.
Proto nas nikdy neporazi.

"Emmeth je hodnej kluk. Ale porád kouká po tý Cawrin, a to je hloupý. Kdyby se tak někdy poohlídnul i jinam, za slušnejma holkama. My už bysme mu ukázali, jaký svět skýtá potěšení. Cawrin je nafoukaná a nedá mu... ani to políbení! Prej svatba, svatba... To já, já bych se líbala hned!" - Nissa, mladá krasavice ze Tří Borovic (za souhlasného přizvukování okolních děvčat)

Otvíráme pro vás novou rubriku “Zahlédnuto na Vrchovině”.
Měla by tak troche sloužit k tomu, abychom vám ještě víc přiblížili život na Vrchovině a dali vám ochutnat prosté osudy obyčejných lidí.
Můžete klidně diskutovat, ale poprosím vás, abyste se pomalu přesunuli k diskusi v postavách, přeci jen se nám kempy blíží a my je chceme poznat blíž 

O Emmethově štěstí

Sedlák Gellen ze Tří borovic, nejbohatší v celém okolí, majitel velkého stáda a pěkných polí, se rozhodl požádat kamenný kruh o radu, za koho provdat svou jedinou dceru Cawrin, kterou vydával s velkým věnem. Vydal se tedy do lesa s balíčkem dobrého jídla, trochou té domácí medoviny, kterou měl doma od své svatby a hrstí bronzových náramků, aby tam strávil noc, než se odhodlá položit otázku, která jej tak trápí.
Kamenný kruh odpověděl, že prý kovářova tovaryše Emmetha, což pro Gellena bylo nemilé překvapení.
Šel se tedy poradit se starým kovářem, který přeci jen zná úradky starých kamenů lépe, než kdo jiný a ten, když to zaslechl, řádně Emmetha za tu troufalost vypráskal.
Všichni ve Třech Borovicích totiž věděli, jak si na sedlákovu dceru myslí. A že by byl dokonce schopný jít i proti tradicím, schovat se mezi kameny a hovořit za Velkou Píseň samotnou.
A navíc, co je to za nesmysl, aby Velká Trojice poradila, že nejbohatší děvče v kraji si má vzít nuzného kovářova tovaryše, co má jen prošoupané boty a jeho kovadlina pořád ještě nezvoní tak vesele, jako jeho mistra.
Gellen se mu vysmál, Emmeth s hanbou odešel a pak ho nikdo dlouho neviděl. Prý že se šel omluvit do kamenného kruhu a Velké Trojici za svoji hloupost.
Třeba potkal i Sídhe, ti se nad ním smilovali a napomohli mu ke štěstí.
Nebo se dal k lapkům, kteří přepadají slušné počestné.
Kdo ví?
Nakonec se do Tří Borovic vrátil s náručí zlatých mincí, širokým úsměvem a svatbou před sebou, protože takovému boháči Gellen svoji dceru rád dá.

Jedno je jisté, za svou troufalost došel odměny.
Nebo snad ho jednou čeká zlý osud?

Těžko říct, co hlubšího se skrývá za maskou Etrurů a Sakhullů, vždy, když k něčemu došlo, bylo to krvavé a na rozmluvy a filosofii nezbyl čas.

Nicméně, Etrurové pochází odkudsi z moře, jsou poměrně obratní stavitelé těžších, ale zato masivních lodí. Nosí nesourodé zbroje a ze zbraní dávají přednost sekerám. Z neznámého důvodu si často zdobí podivnými malůvkami krk, jako by snad neměli na korále a přívěsky. Pokud jdou do bitvy, berou to jako že jsou předurčeni k velkému úkolu pro své jediné božstvo, jehož jméno je "Ybovai", což také křičí při zteči. Jejich přední válečníci nosí v bitvách kolem krku červenou barvu, aby tak vyzývali hrdiny Vrchoviny, aby se jim pokusili srazit hlavu z ramen. /ve hře nepřípustné!!!/

Sakhullové se pak rádi halí do barevných šátků, o kterých věří, že jim přináší štěstí. S oblibou používají práčata, jejichž salvy mají často zničující účinek, později pak nastupuje jejich těžká pěchota, ozbrojená zahnutými obouručními šavlemi. Věří v božstvo dvou tváří, "Hasadigua", které je z poloviny muž a z poloviny žena, jakkoliv to je pro Vrchovany odporné a nepřípustné. Jejich přední šermíři rádi vyhledávají osobní souboje a v nich nalézají osobní slávu. Velkým postrachem jsou pak jejich Vyvolávači, prokletí kouzelníci, kteří dokáží křivit počasí a použít jeho sílu zničujícím způsobem. Ono spojení mužské a ženské podstaty, prazáklad sakhullské kultury, v podstatě znemožňuje jakoukoliv rozpravu s Vrchovany, kteří jasně oddělují svět na ženský a mužský.

/Mám takovou vlezlou otázku... nekteří vrchovani pred temi peti, ci kolika lety to bylo naposledy, bojovali se Sakhully a Etrury... a me by dost zajimalo, jak si je mame predstavit, preci jen ti co bojovali to vedet budou a ostatni minimalne neco slyseli... /

KRYS: je pravda, že hrát postavu, která by ve skutečnosti byla dva midgeti, z nichž jeden stojí tomu druhému na ramenou a vydávají se za normálního člověka, by byl opravdu zajímavý plot twist.

Klidně může někdo hrát i oba midgety najednou, jestli si na to troufne

RAHUF: Kdo bude hrát Paklíče a toho druhýho midgeta?

JANSTA: Pevnost Vrchovina!

MALAKK: Especially, protože to je ostrov. :)