“Pane soused a slyšel vy jste tu o tom, jak Liam a jeho banda u Tříbřichů vyběhli s tím trollem? Ne? Tak mi objednejte nějakej ten korbílek ať vám tu neumřu žížní a hned vám to povím, to budete koukat. Panečku to bylo k popukání. Moment, přestanu se za břicho popadat a vyprávění hned začne, přísahám.
Oni trollové nejsou až taková rarita žejo, ale málokterý byl tak zákeřný, jako ten u malinké vesničky Třibřichy na samotném jihu Vrchoviny. Teče tam vobrovitánská řeka a místní léta spolupracovali, aby přes ní postavili krásný most z kamenných kvádrů. No a co čert nechtěl, šeredné trollisko se tam usadilo. Most opravovalo krásně, jen co je pravda, ale pažravé bylo za trolly tři.
Za každý přechod si žádalo víc a víc masa a pochutin, až se museli místní každý týden společně skládat na povoz, který jako jediný vyslali přes most do vedlejších krajin za obchodem. Ale běda, kdo trollovi nezaplatil a pokusil se ho podvésti. Dostal pěkně na vyučenou, byl shozen do vody a další den si ta obluda za přechod řekla dvakrát tolik. No zkrátka hrůza. A povím vám, to by byl konec Tříbřichů, nebejt Liama.
Jednoho dne si to přicupital i se svými kumpány, oblečení ve veselých barván a s dobrou náladou. A ani když jim starosta vyložil žalostnou situaci vísky, jejich nadšení nepolevilo. Naopak, prej měli plán. Tři dny a tři noci chodil vždy někdo z družiny na kraj řeky a hlasitě mudroval o vzácném a kouzelném kameni, který přinese majiteli jídla množství nekonečné a který se Liamovi dostal při poslední výpravě do rukou. Až čtvrtý den ráno popadl Liam pár bochníků chleba, dvě kýty šunky a džbán vína, naložil je na poníka a vyrazil k mostu.
Malým jměním podplatil trolla, avšak pár metrů po přechodu se najednou zastavil a pustil se do hlasitého hořekování, že jeho magický kámen neskutečné moci mu vypadnul a zamíchal se mezi kameny poblíž mostu. S hraným zoufalstvím se pak v slzách vrátil za trollem a prosil ho o pomoc s hledáním. Nestvůra byla sice nestvůrná, ale něco fištrónu taky pobrala. A tak Liamovi nabídla vína a začala z něj tahat moudra o kouzleném oblázku.
Ten se ovšem nenechal a za každou informaci nějakou tu odměnu požadoval. Tak získat zpět veškeré jídlo, které trollovi přivezl, stejně tak jako potraviny, které si monstrum nashromáždilo za uplynulý měsíc. A přitom trollovi napovídal jen pár údajných kouzelných slov, které čarovný kámen aktivují. Nezapomněl také zmínit, že je vlastně od obyčejného oblázku k nerozeznání a že musí být hodnou chvíli mimo dosah jiných kamenů, které jinak jeho schopnosti ruší. Pak se v hraném opojení odkymácel stranou, naložil vyhandlované jídlo na poníka a zmizel v dáli.
Jasně sousede, zní to bláznivě. A víte vy co? Tak to tehdy připadalo každému ve vsi. Všichni už bědovali a hladově v hlavě přemítali, koho asi sní jako prvního. Jenže jaké bylo jejich překvapení, když vyslali na zkoušku jednoho vesničana přes most a ten se vrátil s hlášením, že troll za každý přechod vyžaduje jeden pouhopouhý oblázek. Namouduši. Jeden jedinej. A prej ho pak dlouho drží nad hlavou, poskakuje na levé noze a opakuje nějaké dětské říkanky. Liam navíc donesl zpátky všechno jídlo, co od trolla obdržel. I když teda starosta byl formát a to víno i chleba jeho družince nechal. A co víc, uspořádal na jejich počest veselku. Máte rád veselky? Teď prej Frejina mladá se bude vdávat, to panečku bude…”
#selfpromo