Nienna mě furt uhání, že sem mám taky hodit něco od nás...
no, ne že by toho bylo až tak moc, ale protože máme dvojčata, tak když už něco, tak se to musí dělat vždycky dvakrát, že:
ještě k nim existuje jedna na postýlku pro panenku, ale tu nemám nafocenou.
U té první deky jsem velmi nespokojená s tím, jak dopadlo prošívání, ale je to kombinace nevhodného vybavení (normální šicí stroj s normální patkou), nezkušené švadleny a suboptimálního postupu (dlouhé paralelní linie, které se prostě blbě vytahovaly), a podruhé párat se mi to fakt nechtělo (jednou jsem to celé vypárala, ušila znova... a bylo to tam furt!), tak je, jak je.