LINKOS: v podstatě na tom výroku trvám. Chytří lidé si nepřítomnost autority užívají. Hloupí se snaží na tu nepřítomnost upozornist a autority se dovolávají...
Sorry, ale tohle je dost zásadním věc, kterou vidím už u klasických teorií Temporary Autonomous Zones z 90tých let: skutečně, aktivity, které jsem začal dělat, většinou fungovaly, než začali nějací hloupí postpubertální muži konat v souladu se svým instinktem a soutěžit o to, kdo z nich se autoritou buď stane, nebo nějakou přiláká. Je víceméně jedno, jaké téma si zvolíš - ale ať už jde o nějaké free mejdan, sousedskou internetovou přístupovou síť, firmu, politickou stranu - ale vždy se objeví nějaký debil, který když zjistí, že se tam v daném Temporary Autonomou Zone nikdo nechová jako autorita, tak se začne chovat jako debil, tzn.
- začne dělat bordel, který přiláká pozornost autority (nejčastěji - typu, já seženu někomu klíče od střechy s anténama, aby je tam mohli chodit servisovat a oni tam začnou chodit o půlnoci hulit trávu... ale v jistém smyslu i "já spoluzaložím politickou stranu a ty blbci s ní vyhrajou volby" :-))
- začne upozorňovat na nutnost nějaké autority (se záměrem stát se buď autoritou, nebo ještě spíše šedou eminencí s vlivem na danou autoritu)
- začne velmi primitivně postupovat ve stylu "stanu se autoritou dříve, než se jí stane někdo jiný" (což je ale současně stejná strategie, která nakonec jako jediná zbývá tomu, kdo tu Temporary Autonomous Zonu otevřel - jakmile se autority začnou objevovat, tak mu nezbývá, než se nějakou sám stát, než ho v tomto někdo předběhne).
Z výše uvedených důvodů pokládám hru o to, kdo se stane autoritou, za v podstatě virální, parazitní fenomén - jakmile je jednou rozehrána, nutí k soutěži i ty ostatní. A je to poměrně obecně srozumitelná hra (na rozdíl od těch her zábavnějších a sofistikovanějších, které probíhají podle nějakých konsensuálních pravidel a ne pod dikátem autority)