DANYSEK: ano, já měl taky v racku Arachne Labs (Na Viničních Horách u Inwaye) manageovaný switch... stejné typové řady, jaký používala NASA na ISS, v té době :-) HP ProCurve. Jenže v té době ten switch stál v podstatě víc, než přestavba použitého PC na server... byla to jedna z nejdražších položek v celém racku (odhlédnu od toho, že jsme tehdy dělali blbosti jako stavba vlastních serverů z noname PC komponent do rackových casů, protože... no prostě, dělali jsme blbosti různého typu všichni, jeden čas to místo skutečně byl faktor, později už zase tolik ne...)
To nic nemění na tom, že kdybychom v roce 2002 chtěli postavit síť kolem manageovaných switchů, tak bychom fakt nemohli poskytovat Internet za paušál 300 měsíčně. Uvědom si, že jsme začínali s naprosto nulovým rozpočtem. Neměli jsme přístup k vyrazeným manageovaným switchům, jako jiné sítě, používali jsme co se dalo. Routery se stavěly z použitých PC, cpaly se do toho bizarní kousky jako 4 portové Intel 100 Mbps karty, což dlouho vycházelo levněji, než manageované switche (a hlavně stomegabit byl tehdy pořád závratná rychlost, na spoustu věcí byl i 10 Mbps port až až, viz Ronja :)
Spousta věcí tehdy možná existovala, ale jednak byla na tehdejší poměry a finanční možnosti neskutečně drahá, o jiných jsme nevěděli, že existují (nejvíc lituju toho, že jsme neznali stíněné outdoor ethernety - to bylo opravdu velké plýtvání, že zastará elektronika se daleko čekat).
Podle toho, co popisuješ ty, tehdy ani špičkové vybavení nemělo o tolik lepší parametry než to, co jsme bastlili. Ale já byl primárně programátor a ne síťař. Každopádně, kritérium "komerce", které hodně řešilo CZFree, bylo od začátku chybně postavené. Neziskovka může lidem klidně nabízet jistotu zaměstnání, tu jsme moc neměli. Některé sítě měly investory, mi jsme jen reinvestovali co jsme vydělali. (Ještě jiné sítě "nekomerčnost" pojali tak, že dodavatelům se neplatěj faktury :-) Pravá komerce všechno investovala do reklamy. Airwaynet měl sice samolepky všude, ale bastlil outdoor rádia do pet flašek, které trousil po střechách, když začínal :-) Prostě se orientovali na klienty, kteří si na střechu ani nevylezli, ověřit se, přes co se vlastně připojujou. Od začátku to dělali daleko amatérštěji, než my, s optickýma převěsama začali, když my s nimi už končili, a celkově kdekoliv se s nima dodnes potkáme, je to větší katastrofa, než my, šetřej i na tom, že na 60 Ghz mikrotiky nekupujou radomy za pár šupů, apod.
Pořád ale nechápu, kdo se podle tebe má soudit s tím tvým "nepřizpůsobivým" majitelem. U nás ve firmě by také leckdo chtěl, což o to. Ale jako kdo má tlačit koho? Ve hře jsou 4 oddělené subjekty: poskytovatel, nájemník, SVJ, majitel bytu. Tyto subjekty mají omezené možnosti na sebe tlačit, mají nějaké obchodní vztahy a v rámci těchto vztahů se ovšem SVJ tradičně chová zdrženlivě a do ničeho se moc nemontuje. Samo nic neblokuje, ale současně jeho kompetence končí na chodbě a do bytu nikomu neleze.
Nájemník není zákazník, na začátku (kdyby šlo jen o jeho přepojení ze starých drátů na nové rozvody, nějak bych to vrtání ukecali!). Nájemník poptává službu a dostane nabídku, ta zahrnuje vrtání v předsíni (to se často dozví až od technika na místě, bohužel), toho se vyděsí, jde za majitelem, ten řekne ne (poměrně často, i když naštěstí ne vždycky). Jako kdo si má na to stěžovat v tvém modelu ideálního světa komu? Nájemník nejspíš složil kauci a zavázal se, že bez konzultace nebude v bytě provádět stavební úpravy. Je vrtání do zdi stavební úprava? Je. Chce se tím nájemník zabývat, jestli náhodou neudělá něco, v důsledku čeho by mu propadla kauce? Nechce.
Vztahy jsou: SVJ-poskytovatel, smlouva SEK. SVJ ale před jejím podpisem jasně řeklo, že nemůže členy nutit do zřízení přípojek. umožní nám rozvody až ke dveřím, ale na provrtání se musíme domluvit s majiteli bytu. Zkouší se dvě strategie: během výstavby vše najednou (někdy to SVJ skutečně nařídí, ale jindy ne - to se liší dům od domu). Druhá je realizovat to až v případě objednávky (čímž se ušetří práce i materiál, ale jak říkám: je na SVJ, kterou cestu preferuje).
poskytovatel-nájemník v daný moment nemá smluvní vztah. Většinou nepodepisuje žádnou závaznou objednávku a víceméně, když se dozví něco, čeho se lekne, tak z objednávky klidně couvne.
nájemník-majitel mají zdaleka nejsilnější vztah, který pokud je v dnešní době přemrštěných nájmů pro nájemníka alespoň trochu výhodný, tak prostě nájemník nerozjede nic, co by ho ohrozilo, nechce naštvat majitele. Vykládej to jak chceš, ale prostě my nemůžeme donutit toho nájemníka, aby bojoval za svoje práva
poskytoval-majitel: to je naprosto nulový vztah. My máme dohodu s SVJ. Některá SVJ to dotahujou až do té fáze, že se zřizují zásuvky v bytech, protože SVJ to tak chce, aby měli právě všechny stavební zásahy za sebou a měli klid. Jiná SVJ na svoje členy netlačí. To je demokracie. Neuděláš s tím nic. Nemůžeš se soudit v rámci neexistujícího vztahu. Vymýšlíš konstrukci, která není možná.
Jistě, pokud tam nepochoduje s vrtačkou osobně paní Kellnerová z CETINu, možná to bude jinak :-) my jsme samozřejmě přizdisráči a když si někdo z velkých usmyslí, že zásuvky v bytech budou, tak holt asi budou. Nám nejlíp funguje dostat se do bytů tak, že se tam nastěhuje někdo, kdo nás opravdu chce... ostatně instituce nějakých 6 měsíců zdarma nebo tak něco funguje ideálně právě tímhle směrem - následovat bandu kámošů, co se často stěhují, a zasíťovávat takhle Prahu :-) Nájemník, co neplánuje bydlet déle než rok, by možná do fightu s majtelem šel, kdo ví. Pokud by si měl tým organizovaných odrzlých nájemníků, mohl by si ledasčehos dosáhnout...