KOTENCE: Začnu od konce - můj porod byl velmi ideální. Co si tak matně pamatuju statistiky, které jsem si předtím studovala, tak z cca 97 porodů KP v tom roce jich myslím 56 skončilo plánovanou sekcí, 36 zkoušeli otočit vnějším hmatem a skončilo to akutní sekcí, ze zbytku se 2 podařilo otočit, 3 se rodičky pokoušely rodit normálně a 2 skončily též skutní sekcí, jeden dopadl úspěšně vaginálně. Tj. vzhledem k tomu, že jsem porodila dost rychle, bez jakýchkoli zásahů krom oxytocinu, bez nástřihu a jakéhokoli zranění, bez sebmenšího náznaku potíží dítěte a v příjemné přátelské atmosféře spolupráce s doktorem i PA, neumím si představit, co by mohlo být ideálnější. Jestli cítíš potřebu to vdět v nějakém horším světle a pomůže ti to v něčem, posluž si, ale to jen potvrzuje mou teorii - většině ženských se stejně nikdo nezavděčí, představují si to jako Hurvajs válku.
Pokud jde o mne, probudily mně kolem 4 ráno stahy, ty postupně sílily cca do 9 ráno, ale bohužel byly stále po 6 - 7 minutách a nijak dále to nepokračovalo. To jsem byla stále doma, tedy ve svém prostředí bez narušování intimity. V 9 jsme jeli do porodnice, v 10 jsem dostala oxytocin, protože se stále nic nedělo žádným směrem. Po oxytocinu bylo za hodinu a půl hotovo.
Takže tvá domněnka o nepřátelské atmosféře je tak úžasně mylná, že už to víc nejde. Ale jako proč ne, můžeš klidně tvrdit, že mi z nemocnice na dálku vysílali negativní vibrace, aby mě mohli uchopit do spárů, žejo :-D
Ve zbytku - sama jsi napsala, že "většina žen je zaskočená inzentźitou bolesti" - což je imho jen jiné vyjádření mých slov - nechtějí přijmout, že to bude bolet tak hodně, nepřipustí si to. namísto aby pak zatly zuby, tak hysterčí. Kolikrát jsem se tady na nyxu dočetla, jak bůhvíkolik hodin řvaly atd., nikdy jsem nepochopila, proč. To nikomu nepomůže, akorát se vysílí. Personál to ví a taky nechápu, proč by měl vyvádění a řvaní snášet. Nedivím se jim, že občas toho mají dost, tvými slovy, chovají se "necitlivě".
Zaujalo mne tvoje tvrzení o "kaskádě" oxytocin - analegtika atd. Nepochopila jsem, proč by byla nutná analgetika, za to si dámy mohou samy, že chtějí úlevu. Ne že bych to někomu zazlívala, ale je hodně podpásové házet na doktory vinu za to, že rodička chce něco od bolesti.
Celkově bych řekla, že základní neporozumění mezi rodičkami a personálem je možná v tom, že rodičky, minimálně takové, jako jsi ty, vyžadují něco, od čeho tam ten personál není. Od porozumění a vcítění je psychiatr a farář. Porodník a PA jsou od toho, aby pomohli přivést na svět (zdravé) dítě. Oni vidí denně spousty špatných případů, proto se snaží chránit víc, než by někdy bylo nutné, s tím souhlasím, jenže co jsem tak viděla, rodičky jim moc nedávají jiné možnosti, nechtějí slyšet nepříjemné věci, nechtějí někdy ani to, co opravdu nutné je.
Hlavní problém vidím v tom, že ačkoli na jedné straně ženy deklarují, že chtějí za sebe zodpovídat samy a rozhodovat si samy, tak (když pomineme, že nedoktor někdy prostě nemůže posoudit, jak moc je situace vážná) v okamžiku, kdy by to personál opravdu nechal zcela na nich a nic nedělal, stejně by nebyly spokojené, a navíc, a to je to hlavní a nejhorší, pokud by výsledkem nedejbože bylo poškození nebo smrt dítěte, tak by svéhlavá rodička, která si chtěla o sobě nejvíc rozhodovat, byla ta první, kdo by lékaře nejvíc žaloval a nejvíc na ně házel špínu. To je to nepřijetí odpovědnosti, o kterém jsem dříve psala - pokud chci rozhodovat o svém těle a zdraví 100% a nechci žádný zásah, musím počítat s tím, že to nemusí dopadnout dobře. Když tohle doktor připomene, okamžitě je za hajzla, který vyvíjí nátlak, ale ve finále je on ten, kdo by to odnesl a taky je on ten, kdo moc dobře ví, že žádná rodička tohle riziko ve skutečnosti nechce přijmout.