ALI_EN: upřímně - já si nepotrpim na citlivou ženskou duši, podle je většina ženských spíš hysterických. Taky s nima nemám soucit. Podle toho, jak jsem zažila své dva porody, toho, co jsem viděla v porodnici a toho, co ženské píšou i tady, je to spíš tak, že mnoho ženských trpí představou, že když se ponoří do sebe, najdou svou vnitřní bohyni a tydle cancy, tak porodí tak nějak bez bolesti a že se to pak nějak samo.
Ale to není pravda, porod zkrátka fest bolí a je potřeba v určité chvíle pořádně zatlačit namísto řvaní a ponořování. Tohle bohužel mnohé nechtějí akceptovat. Xkrat jsem se tu dočetla, jak "mně nešlo tlačit" - překlad je začalo to bolet, tak jsem raději ječela než tlačila, nebo "nemohla jsem se soustředit na sebe" - překlad je furt jsem si myslela, že to nebude bolet a ono jo.
Z toho pořád vznikají ty rozpory - personál už tu zná, ženský furt cosi řeší, místo aby rodily, ale ono se to samo a bez té opravdu velké bolesti neobejde. Spousta ženských prostě panikařį ve chvíli, kdy je to na hranici únosnosti, ale nechtějí si přiznat, že to prostě kurva bolí a přesto to musejí vydržet. Doktory to místy štve, nedivím se jim.
Za sebe musím říct, že s oním doktorem jsme si porozuměli, probíhalo to velmi v klidu, ačkoli byly nějaké komplikace - neotevírala jsem se, vázlo to, museli mi dát oxytocin, což pak samozřejmě brutálně bolelo, pač tělo nebylo připravené. Nicméně přesto jsme tím prošli tak nějak s úsměvem, on se mě vždycky ptal "tak co, máte bolest", já na to "jo, kurva a jakou" a byli jsme všichni v pohodě a klidu. Byl velmi příjemný a nevtíravý, mně jeho přístup vyhovoval.