VAP se hlásí se k ideám anarchismu a antiautoritářství. Nemá žádná pevně daná názorová „minima“ a veškeré ideologické základy jsou vytvářeny názorovými průsečíky svých členů a spolupracovníků. Odmítá násilí jako programový prostředek společenské změny. Většina idejí je čerpána z anarchopacifismu a ostatních anarchistických směrů. Snaží se podporovat všechny aktivity, jak vlastní, tak i konané někým jiným, považované za přínosné pro společenské změny, vedoucí k společnosti založené na svobodě a rovnosti. Současný anarchopacifismus v podání “Voice of AnarchoPacifism” Tento nástin vznikl na základě častých otázek týkající se postojů „volné komunity V.A.P.“a jejího výkladu anarchopacifismu a ostatních idejí. Pokusme se v zjednodušené podobě nastínit základní vize a teze anarchopacifismu jako takového. Následně si pojmenujme většinové názory v současném V.A.P. . Anarchismus je sám o sobě velice široký, pohybující se v takovém názorovém rozsahu, že některé jeho krajní směry jsou navzájem mezi sebou samými v rozporu. Anarchopacifismus, jako jeden ze směrů nenásilného anarchismu, je ve své šíři pramálo konkrétnější. Má snad přesně tolik podob, kolik je jeho příznivců. Proto je velmi nesnadné hledat přesné definice jeho vizí a tezí. Základními pilíři anarchopacifistické filosofie jsou bezesporu myšlenky pocházející z různých náboženství, antiautoritářských myšlenek antických filosofů atp. Podstatnými teoretiky můžeme nazvat L.N.Tolstého, H. D. Thoreaua a v určitém úhlu pohledu i M. K. Gándího. Je to ovšem značně zavádějící, jelikož nikdo z výše uvedených není plně ztotožněn s anarchopacifismem, natož tím současným. Jako zjednodušující poučka se hodí citát Derricka A. Pike: „Anarchopacifisty lze definovat jako lidi, kteří se nepodílejí na násilí v revolucích a válkách. Pomocí nenásilných metod chtějí budovat ideální společnost (připravovat vhodné společenské klima ke zrušení státu a podobně)“. Mnoho ideových základů čerpá anarchopacifismus i od ostatních filosofů a teoretiků. Třeba některé Kropotkinovy úvahy jsou pevnou součástí anarchopacifistické filosofie. O rozpětí této odnože anarchismu nasvědčuje i to, jak široké spektrum kolektivů a jednotlivců přistupuje k tomu nejsnáze pojmenovatelnému dělítku, a to k násilí. Některé krajní názory odmítají násilí kdekoliv, kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek. Na druhé straně se za anarchopacifisty označují i antimilitaristé (možná chybně), kteří považují násilí za legitimní prostředek. Najděme tedy alespoň základní postoje většinově zastávané mezi anarchopacifisty. Jakýsi „nejčastější názorový průsečík“. Jedním z nejčastějších společných postojů anarchopacifistů je odmítání násilí jako programového prostředku. Jeho naprosté odmítnutí jako nástroje vedoucího k společenské změně. Vychází se z předpokladu, že celospolečenská změna je možná až po dosažení určitého úrovně sociálního uvědomění. Pokud tomu tak není a podstatná většina ještě není připravena na žádnou zásadnější změnu systému, je veškerá snaha dopředu odsouzena k nezdaru. Navíc všechny prostředky použité k dosažení jakékoliv přeměny společnosti musí být v souladu s ideami, pro něž jsou tyto změny prováděny. „Účel nesvětí prostředky“. Pokud zapomeneme na toto pravidlo, znehodnotíme samotné ideje dřív, než dojdou svého naplnění. Nedotknutelnost svobodné volby každého individua je považována za naprosto zásadní kriterium. Jistou úroveň altruismu jedince vůči společnosti berou anarchopacifisté jako nezbytnou pro jakoukoliv budoucí společenskou změnu. To jsou postoje, které nejdou žádným způsobem vynutit. Pokud se tento společenský posun snažíme přeskočit, snadno potom pokusy o vytvoření nové svobodnější společnosti vedou ke vzniku diktatur a totalitních režimů. Neznamená to ovšem odmítání revolučních změn obecně, pouze takových, které neodpovídají úrovni sociálního uvědomění většiny společnosti. Dalším většinovým názorem v anarchopacifistickém hnutí je princip odmítání konkrétních představ o podobě ideální svobodné společnosti. Jsou tu samozřejmě zásadní kritéria, jako je maximální svoboda jednotlivce, rovnost, beztřídnost atd. Konkrétní podrobná schémata jsou ovšem odmítána jako nepodstatná a dokonce nebezpečná. Má se za to, že hledání detailních principů a vztahů pro budoucí svobodnou společnost, může vytvořit dogmata, která nemusí odpovídat podmínkám a potřebám doby, v níž vznikne. Neznamená to ovšem odmítání vytváření vizí charakteru a podstaty takovéto společnosti. Myšleny jsou konkrétní představy o uspořádání průmyslu, hospodářství a ostatních detailech fungování. „Projektování domu ve chvíli, kdy nevíme kde, kdy a z čeho“je nejenom zbytečné, ale může nás v budoucnosti značně omezit v optimálním budování. Anarchopacifismus dokonce nenazývá tuto budoucí svobodnou společnost anarchistickou. Heslem „Anarchie je cesta, svoboda je cíl“ je vyjádřen přístup k tomuto tématu. Jak již bylo zmíněno výše, pro anarchopacifismus je nedotknutelná svobodná vůle, proto je zastáván názor, že o konkrétní podobě si ve svobodné společnosti rozhodnou svobodně lidé. Zvolí to co budou považovat za nejlepší. Už ze dvou předchozích témat je zřejmé, jaká důležitost je v anarchopacifismu přisuzována „vývoji společnosti“. Setkáváme se z mnoha názvy od “etická evoluce”, přes “sociální vývoj”, “kulturní evoluci” až po “úroveň sociálního uvědomění“. Žádný z těchto výrazů není přesným synonymem, jaký vývoj máme na mysli. Nejbližším výrazem by snad mohla být „etická evoluce“. Tento proces, který je podstatou víry anarchopacifistů v možnost celospolečenské změny, je naprosto klíčový. Anarchopacifisté zastávají většinou názor, že lidé jsou ve své vnitřní podstatě dobří. Většina negativních vlastností a projevů je důsledek působení nezdravých tlaků a vztahů v současné společnosti. Věří, že pokud jsou k tomu vhodné podmínky, dochází stále k vývoji i na stránce lidské etiky. Podporování tohoto procesu je většinou jejich nejčastější aktivitou. Ať už to je vytváření komun, podporování různých iniciativ v oblasti lidských práv, ekologie a mnoha dalších. Mnohokrát se anarchopacifisté zapojují do projektů či iniciativ, které nejsou přímou součástí anarchopacifismu. Snaží se pouze přispět k tomuto společenskému vývoji. To je navíc dost typické. „Není potřeba podpisovat, je potřeba konat“. Dalším značně rozšířeným postojem mezi anarchopacifisty je „nepovyšování vlastních ideálů nad životy ostatních“. I u některých radikálních pacifistů, odmítajících použítí násilí, i k své vlastní obraně, je zastáván názor, že nelze povyšovat své vlastní ideje nad životy ostatních. Můžeme tedy sledovat poněkud paradoxní situaci, kdy jedinec, který je napaden, se nebrání. Ve chvíli, kdy se ho zastane někdo další a hrozí případné nebezpečí i někomu jinému, aktivně použije násilí jako prostředek k odvrácení potenciální hrozby. „Sebesvětější idea nestojí nad životem ani toho nejposlednějšího“. Tento postoj je rozšířen až do té míry, že pokud je napadena skupina radikálních pacifistů odmítajících násilí použije násilí jako krajní prostředek po vyčerpání všech ostatních možností každý jednotlivě, vždy v zájmu toho druhého. Zní to sice trochu nesrozumitelně, je to ovšem naprosto logický kontext anarchopacifistické filosofie. Nutno ovšem podotknout, že radikálních pacifistů není mnoho. Naprostá většina anarchopacifistů uznává jako krajní možnost osobní obrany možnost použití násilí (samozřejmě jenom k odvrácení hrozby). Pod tento poslední odstavec shrňme všechny ostatní vize a teze většinově rozšířené mezi anarchopacifisty. Jednoznačně sem můžeme zařadit radikální postoj k většině patogenních jevů současné společnosti (rasismus, sexismus,homofobie, militarismus…). Dále je to určitě oblast ekologie a zvířecích práv, které jsou považovány za neoddělitelné součásti celého evolučně etického procesu. A mnoho dalších. Anarchopacifismus je neoprávněně považován za málo aktivistický. Není tomu tak. Jedná se o naprosté nepochopení samé podstaty anarchopacifismu. Stejně jako celý anarchismus je i anarchopacifismus stále se tvořící a modifikující směr. Kolektivy a jednotlivci hledají stále nové formy aktivit. Je asi jisté, že nejširší pole působnosti zůstane vždy na poli agitace ve všech podobách. Jak jednou řekl jeden náš francouzský kamarád. „Mnohem víc je anarchopacifistů, kteří nevědí, že vlastně jsou anarchopacifisty. Než těch co to o sobě vědí, nebo si to aspoň myslí.“ Názorové a ideové průsečíky „Volné komunity V.A.P.“ To, co jsme se tak komplikovaně snažili pojmenovat u anarchopacifismu jako hnutí či filosofie, je ještě mnohem komplikovanější v případě V.A.P.. Abychom částečně pochopili, co je myšleno pojmem „volná komunita“, je nezbytné částečně přiblížit základní strukturu a vazby. Jedná se o volné sdružení či kolektiv lidí pracujících na propagaci nenásilného anarchismu. Ač se může jevit jeho členská základna poměrně široká, je to způsobeno pouze tím, že „komunita“ považuje nepřímo za svého člena kohokoliv, kdo se zapojí do jakékoliv její činnosti. Nebo je, či byl, kdykoliv, jakkoliv nápomocný jakékoliv její aktivitě. Síť kontaktů a spolupracovníků je nerovnoměrně rozložena. Nelze nalézt žádné konkrétní místo se silnou lokální buňkou. To konečně ani není záměrem. Vytvoření co možná nejširšího rozsahu kontaktů je důležité pro mnoho našich dalších aktivit. Je lhostejné, zda se ten či onen hlásí k naší komunitě. Důležitá je činnost, kterou odvádí. Aktivizovat různé skupiny, projekty a iniciativy je jednou ze základních myšlenek i našeho vnímání anarchopacifismu. To, že jsme naprosto otevřeni komukoliv, kdo má chuť pracovat na propagaci ideálů lidské svobody a rovnosti, je pro nás podstatný prvek. Je nám lhostejné, jestli se jedná o manažera v bance, nebo studenta ekonomie či policistu. Abychom umožnili spolupráci i těm, kteří se bojí otevřené spolupráce, máme i několik anonymních spolupracovníků. V současnosti je důležitou součástí našeho aktivismu práce s informacemi. Jejich získávání a následné používání k rozkrývání podstaty politicko-ekonomického systému. Tím se snažíme urychlit celkový proces „sociálního uvědomění“. Celá aktivita je ale v „důvěrné“ rovině a nelze specifikovat podrobnosti. O to komplikovanější je nalézt průsečíky jak ideové, tak názorové. Vycházejme tedy alespoň z názorů těch nejčinorodějších tzv. Active Crew VAP. Je to aktivistické jádro V.A.P. Asi jsme naprosto zajedno ve všech obecných přístupech pojmenovaných na začátku jako jednotící myšlenky většiny anarchopacifistického hnutí. Je pouze několik drobných nuancí, které lze pojmenovat. Domníváme, že je důležité nejenom iniciovat a propagovat. Vnímáme jako vysoce efektivní aktivně vstupovat a podporovat vytváření organizovaných i neorganizovaných struktur a jednotlivců v systému, které ho cíleně narušují. Tato aktivita je plně v souladu se základními idejemi anarchopacifismu. Další oblastí částečně nás odlišující od většinového proudu je postoj k rasistickým, homofobním a xenofobním organizacím. Domníváme se, že blokády, letákové akce atp. jsou bezesporu velmi důležité. Přesto vnímáme jako potřebné chod těchto struktur maximálně a cíleně narušovat. Samozřejmě v nenásilném duchu. Jistě by se našla i další hlediska, která jsme opomněli pojmenovat. A to jak v obecné rovině, tak rovině V.A.P.. Doufejme, že alespoň rámcově tento rozbor představí vize a teze současného anarchopacifismu. Je nutné si ovšem uvědomit, že co platí dnes, nemusí platit zítra. Hledání cest, řešení a znovu dalších otázek. To je anarchopacifismus. Hledání cesty člověka k člověku. Z materiálů V.A.P.