Někdy na začátku šedesátých let došlo v Evropě k jakési dohodě o harmonizaci kategorií malých motocyklů. Do 50 kubíků - 25 kilometrů s možnou přípomocí šlapáním a omezením výkonu - motokolo bez řidičáku, do 45 kilometrů a 50 kubíků moped a řidičák, do 60 kilometrů a 50 kubíků - malý motocykl a řidičák. Aby to nebylo tak snadné, v různých státech se mírně lišily podmínky, někde jsi mohl kategorii moped provozovat v podstatě bez omezení, jinde bylo třeba řidičák, nebo zkoušky, které se dělaly třeba na základní škole, zrovna tak to bylo s pojištěním. Sešlo se to tehdy pěkně dohromady s masovým rozšířením laciných mopedů, které šlo i u nás provozovat bez řidičáku lidmi, kteří předtím jezdili akorát na kole. Výsledkem byla hrozná série dopravních nehod, kdy u nás týdně běžně umíralo 50-60 lidí. Reakcí bylo zpřísnění podmínek. Nepřipomíná vám to něco? Obávám se, že u elektrošlapohybů, koloběžek a kriplkár se bude historie opakovat. Do pár let máme povinné ručení jisté, pojišťovny už si mnou ruce (bez pojistky „na blbost“ bych stejně nevyjel už dnes).