Mýty a legendy o Češích a uhlí
http://blog.aktualne.cz/blogy/michaela-pixova.php?itemid=37023
O co se tedy nyní hraje? O nic menšího než o celou naší budoucnost. Na tu bude mít zásadní vliv právě rozhodnutí nikým nevolené Uhelné komise, v níž za delší konec provazu zatím tahá především uhelná a průmyslová lobby, pro kterou jsou důležitější aktuální zisky než to, zda naše planeta bude za 30 let obyvatelná, nebo jako moc velké dluhy naše děti jednou budou platit za nukleární fetiš politiků a podnikatelů napojených na ruské a čínské firmy.
I kdyby přitom Uhelná komise zvolila jako termín konce uhlí v Česku rok 2035, a ne rok 2040 nebo 2050, jak by se líbilo uhlobaronům a s nimi spřízněným politikům, problematickým zůstává to, že Svaz průmyslu a dopravy ČR lobuje za odsun odstavování uhelných elektráren až někam za rok 2030. To, že se nyní odstavuje část Prunéřova, je spíše náhoda, daná zastaralostí zařízení, než definitivní start koordinovaného a systematického phase-outu. Podobně zastaralé jsou totiž i jiné elektrárny, jako jsou Počerady, či Chvaletic, které navíc polostátní ČEZ vychytrale prodal Pavlu Tykačovi, a tím pádem se jejich zavření zatím nechystá.
Nalijme si čistého vína - rok 2030 je prostě pro zahájení odklonu od uhlí hrozně moc pozdě. Do té doby se lidstvo nebezpečně přiblíží tzv. bodu zvratu, po kterém už se klimatická změna vymkne z kontroly, a oteplování nabere katastrofální obrátky. A dokonce i ty, kterým už na devastaci planety nezáleží, nebo nevěří v náš vliv na ní, by mohlo zajímat alespoň to, jak moc má špinavý vzduch z tuzemských uhelných zdrojů negativní vliv na jejich zdraví a stav plic. Mohlo by se zdát, že v zemi, v níž tak dlouho trvalo prosadit protikuřácký zákon, na zdravých plicích lidem zas tak moc nezáleží. Zástava chodu společnosti za cenu obřích ekonomických ztrát kvůli neviditelnému viru atakujícímu plíce však o nezájmu o veřejné zdraví tak úplně nesvědčí. Kdy tedy konečně najdeme odvahu podívat se realitě do očí a jasně si říct, že nám záleží jak na zdraví, tak i na životě příštích generací, a že pro to dokonce skutečně hodláme něco zásadního udělat?