Vzdělávat mladé ekozemědělce » Sedmá generace
https://sedmagenerace.cz/vzdelavat-mlade-ekozemedelce/
Zemědělství by nemělo být odvětví hospodářství, stejně tak jako zdravotnictví a kultura. Při péči o krajinu a výrobu jídla by nemělo hospodářství moci zemědělcům diktovat, co a jak mají dělat. Protože ten hospodářský ekonom neví nic o tom, co je dobré pro půdu, neví, co je dobré pro zvířata. Chce jen nízkou cenu a určité produkty, které se dají na trhu dobře zpeněžit. A tento tlak potom opravdu u mnoha lidí může vést k depresi až k sebevraždě, když vidí, že svoje povolání nemůžou dělat dobře, anebo dokonce vůbec… když vidí, že to neprospívá ani jemu a jeho rodině, ani půdě.
...
K té zmiňované generaci 45—59 let: na jedné německé farmě jsem zažil generační střídání zemědělců. Starému farmáři bylo šedesát a šel do důchodu, na jeho místo přicházeli noví lidé a on se rozčiloval: „Ti lidi sem přijdou pracovat na farmu a ještě chtějí čas pro sebe! Aby se mohli taky nějak rozvíjet! To je nehorázné!“ To byl člověk, který si nikdy nedopřál ani dovolenou, to byla generace, která pracovala od rána do večera.
Dnes přichází jiná generace, která takový jednostranný život nepreferuje. Učím v německém ekologickém vzdělávání Freie Ausbildung v severním Porýní a většina mých studentů se na povolání zemědělce těší. Najdou si k tomu svůj přístup, nebudou třeba postupovat stejně jako starší generace, ale mají úplně jinou kvalitu, jiné priority. Jsou mnohem víc orientováni na sociální rozměr, většina z nich chce rozjet nějaké komunitou podporované zemědělství, je pro ně velice důležité vést dialog s odběrateli, navzájem se inspirovat. Ekologie je pro ně samozřejmostí. Je pro ně důležité, aby jejich práce měla nějaký přesah, aby vytvářeli skutečně zdravé produkty a oživovali krajinu. Pokud jim práce potom dává smysl, není pro ně fyzická náročnost překážkou.
...
V Německu má biodynamika a ekologické zemědělství mnohem delší tradici, téměř všechny farmy, kde jsem byl, fungovaly v ekologickém režimu i třicet a více let a celou dobu se vyvíjely. A když několik generací budujete farmu v podobném duchu, je to zkrátka vidět. Také obecné povědomí o ekozemědělství je ve společnosti úplně jiné, biopotraviny jsou velkým trendem a jejich cena je díky tomu mnohdy srovnatelná s běžnou potravinou.
Letos měl prezident Zeman novoroční projev, ve kterém zdůraznil, že by byl nerad, aby se z České republiky stal nějaký ekoskanzen s nízkou životní úrovní. To by si v Německu nebo na Západě celkově nikdo v takové funkci nemohl dovolit. Byl by to jasný politický přešlap.
...
Asi před dvěma lety jsem v Německu začal koketovat s myšlenkou navrhnout podobný vzdělávací model i pro Českou republiku. Krátce na to jsem se seznámil s Janem Valeškou z AMPI, který se rozhlížel podobným směrem. Spojili jsme síly a vytvořili jsme společně projekt Farmářská škola, který jsme začali letos na jaře realizovat. Nyní již k Farmářské škole patří mnoho osobností ekologického zemědělství, kteří jí věří a podporují ji.
Existuje u nás něco podobného? A jaký zájem o školu jste dosud zaznamenali?
Ekvivalent takového praktického vzdělávání, které se odehrává na farmách, u nás neexistuje. Jde o unikátní koncept, kdy praktikant pracuje dva roky na vybraných ekologických a biodynamických farmách v Čechách nebo na Slovensku a třetí rok jsme schopní zájemcům zajistit stáž v zahraničí — v Německu, Švýcarsku, Anglii či ve Skandinávii. Praxi doplňují teoretické semináře, které probíhají na vzdělávacích farmách. Vše podrobně vysvětlujeme na našich stránkách
http://www.farmarskaskola.cz