The special report, The Role of Critical Minerals in Clean Energy Transitions, is the most comprehensive global study to date on the central importance of minerals such as copper, lithium, nickel, cobalt and rare earth elements in a secure and rapid transformation of the global energy sector. Building on the IEA’s longstanding leadership role in energy security, the report recommends six key areas of action for policy makers to ensure that critical minerals enable an accelerated transition to clean energy rather than becoming a bottleneck.

“Today, the data shows a looming mismatch between the world’s strengthened climate ambitions and the availability of critical minerals that are essential to realising those ambitions,” said Fatih Birol, Executive Director of the IEA. “The challenges are not insurmountable, but governments must give clear signals about how they plan to turn their climate pledges into action. By acting now and acting together, they can significantly reduce the risks of price volatility and supply disruptions.”

“Left unaddressed, these potential vulnerabilities could make global progress towards a clean energy future slower and more costly – and therefore hamper international efforts to tackle climate change,” Dr Birol said. “This is what energy security looks like in the 21st century, and the IEA is fully committed to helping governments ensure that these hazards don’t derail the global drive to accelerate energy transitions.”

Clean energy demand for critical minerals set to soar as the world pursues net zero goals - News - IEA
https://www.iea.org/news/clean-energy-demand-for-critical-minerals-set-to-soar-as-the-world-pursues-net-zero-goals

„Klimatická situace je moc zlá. U nás si ještě pořád někteří nejsou úplně jisti,“ krčí rameny Jan Hollan, astronom a expert na klimatické změny v Blízkých setkáních na Dvojce.
„Všechno, co teď vypouštíme, nemůžeme nijak odčinit. To jsou pohádky, že by se to dalo schovat do země. Každé kilo spáleného fosilního paliva je na škodu.“
Mluví se teď prý hodně o odpadu plastů, papíru a dalších materiálů. Nebezpečí je ale jinde. „Na jednoho Čecha připadá 12 tun odpadu, který vypouštíme do ovzduší! Mluví se o PET lahvích, ale to jsou kilogramy. Podstatné jsou ty tisíce kiligramů,“ varuje Jan Hollan.

Oteplování planety způsobují lidé. Každé kilo spáleného fosilního paliva škodí, tvrdí odborník | Dvojka
https://dvojka.rozhlas.cz/oteplovani-planety-zpusobuji-lide-kazde-kilo-spaleneho-fosilniho-paliva-skodi-8480889

TUHO: Nj., není nic staršího než včerejší noviny, povolenky už stojí okolo 50 EUR.

Uhlí končí. Nikoli však Sokolovská uhelná. Její spolumajitel a 70. nejbohatší Čech Jaroslav Rokos s kolegy představuje plán obří restrukturalizace – vzali to z gruntu, postavili úplně novou firmu. Těžba už v ní nemá místo.

...

Bavíme se o něm dva tři roky. Nebylo to jen interní přání, ale objektivní nutnost. Zhruba tři roky zpátky se začaly v souvislosti s nárůstem cen emisních povolenek objevovat tlaky vůči těžbě a uhelné energetice.
- Před rokem jste říkal, že cena třicet eur za tunu emisí je problém, teď se ale pohybuje okolo čtyřiceti.
Povolenky nakupujeme s předstihem, pro letošní rok jsme je pořídili v průměru za dvacet eur. Vysoká cena nás ale dožene, pokud nenastane nějaký zvrat, zhruba za dva roky. Dnes provozujeme dvě kapacity, které stojí na uhlí, tepelnou elektrárnu ve Vřesové a v Tisové, a musíme velmi hlídat rozpětí mezi cenou emisní povolenky a cenou elektřiny.
- Kdy hodláte s uhlím nadobro skončit?
Původně to mělo být okolo roku 2040, uhelná komise rozhodla o termínu o dva roky kratším. My ale nakonec zvolili ofenzivní řešení a počítáme s útlumem už okolo roku 2030, možná i dřív. Už máme naštěstí vybudované kapacity na výrobu elektrické energie na bázi zemního plynu, takže přechod není tak dramatický. I pro plyn jsou emisní povolenky nutné, ale zhruba na úrovni čtyřiceti procent v porovnání s uhlím.
- Co bude dál?
Vytvořili jsme novou skupinu, SUAS Group, do které postupně přesuneme svoji činnost a která nemá s uhlím nic společného.
- Co se stane s původní Sokolovskou uhelnou?
Ještě chvíli bude těžit uhlí a vyrábět s jeho pomocí elektřinu a teplo. Dožije, když skončí těžba. Jestli to bude přesně za pět, nebo deset let, je předčasné říkat. Osobně si myslím, že přes rok 2030 už nepůjde.
- Kolik uhlí v zemi zbude?
Máme v zemi 110 milionů tun uhlí, dnes těžíme tři miliony tun ročně, takže ho tam zůstane ještě relativně hodně. Před loňským uzavřením tlakové plynárny jsme těžili šest milionů tun za rok, při takové těžbě by zásoby vystačily na zhruba dvacet let, teď se doba prodloužila. Ovšem nebudeme ho mít komu prodávat. Odběratelé, stejně jako my, jsou kvůli ceně povolenek demotivovaní. Smlouvy s nimi máme uzavřené ještě na rok 2025, pak se uvidí. Budeme nuceni nejspíš ještě snížit těžbu nebo změnit koncepci dobývání.
- Uhlí je hodně, ale jeho cena stoupá. Jak je to možné?
Máte na mysli asi malé odběratele, fyzické osoby. Těm ale my nedodáváme, nejvíc našeho uhlí, necelé dva miliony tun ročně, spotřebováváme my sami. Zbytek jde externím odběratelům, prodáváme zejména do aglomerací Plzeň a České Budějovice nebo pro ČEZ, a to na základě dlouhodobých smluv s předem daným cenovým vzorcem, v rámci kterého se cena nijak dramaticky nezvyšuje. Je to citlivá záležitost, i oni musí počítat s náklady na emisní povolenky a zvýšením ceny bychom je jen motivovali k radikálnímu a rychlému přezbrojení na zemní plyn.
- Počítá stát s kompenzacemi za uhlí, které zůstane v zemi?
S žádnými takovými se v Česku nikdy nepočítalo. Na rozdíl třeba od Německa, kde o nich uvažují. Je to otázka celé energetické politiky. Spoléhat se jen na obnovitelné zdroje je riziko, ne vždy svítí dost slunce nebo fouká vítr. Je proto třeba mít i záložní. Například v Německu budou jako záloha sloužit elektrárny určené k utlumení. Stát bude majitelům platit fixní náklady za elektrárnu, která nebude v provozu, ale bude připravená pro případ, že by bylo potřeba ji použít. U nás takový systém nikdo nevymyslel.
- Budete se snažit, aby takové kompenzace vznikly?
Jedna věc je snažit se, druhá něčeho reálně dosáhnout. Největší těžař i energetik v Česku je státní firma. Je otázka, do jaké míry mají minoritní hráči na trhu sílu takové rozhodnutí prosadit.
- V souvislosti s náhradou uhlí se teď mluví nejen o obnovitelných zdrojích, ale i o plynu. Je on tím řešením?
Evropská unie ho vnímá jako řešení dočasné. Když zavřeme ze dne na den uhelné elektrárny, a zejména teplárny pro města a obce, není nic jiného na stole, je to rychlá a bezpečná alternativa. Stále se totiž pro centrální zásobování využívá ze 46 procent teplo na bázi hnědého uhlí. Jsem přesvědčený, že plyn je perspektiva na deset patnáct let.
- Jak můžou situaci ovlivnit problémy s dostavbou plynovodu Nord Stream 2?
To je otázka na někoho jiného. Jako občan riziko vnímám. Dodnes používáme hnědé uhlí, které je domácí surovinou, zemní plyn musíme dovážet, a z hlediska energetické bezpečnosti jsme proto zranitelnější.
- V přerodu původní Sokolovské uhelné tedy teď hraje hlavní roli plyn?
Chceme být nadále primárně energetickou firmou, ne však na bázi hnědého uhlí, ale jiných zdrojů, zejména zemního plynu. Ale v relativně krátké budoucnosti, zhruba v pěti letech, chceme vybudovat na našich pozemcích fotovoltaické elektrárny a zvažujeme i větrné. Bavíme se i na téma bateriových úložišť. Chceme držet pozici rozhodujícího dodavatele tepla v regionu a významného energetického hráče v rámci Česka. To je náš první pilíř činnosti.
- A ty další?
Druhým pilířem, na kterém chceme stavět budoucí podnikání, je cirkulární ekonomika, zpracování komunálních odpadů. Karlovarský kraj ho ročně vyprodukuje šedesát tisíc tun a kvůli zpřísněné legislativě se omezí skládkování a odpady zdraží. Mechanicko-biologická úpravna odpadu už stojí, vybudovali jsme ji, abychom vytříděný odpad zplynovali v tlakové plynárně.
Protože jsme ji loni zavřeli a vylili tak s vaničkou i dítě, museli jsme najít nové řešení. Chceme vybudovat nový energetický zdroj na bázi předpřipraveného komunálního odpadu a nebude to klasická spalovna, technologie bude vyhovovat přísným ekologickým normám. Počítáme i s využitím gastroodpadu. Jsme v centru lázeňského trojúhelníku a spousta hotelů bude mít za chvíli problém s tím, co dnes doslova lije do kanálu. Tento odpad chceme zpracovat v bioplynové stanici, kterou dnes plníme zemědělskou produkcí.
Na projektu spolupracujeme se společností SUEZ CZ, vytváříme joint venture a budeme podnikat společně.
- Jak velká je to investice?
Mechanicko-biologickou úpravnu i bioplynovou stanici už máme. Modernizace těchto technologií bude řádově do sto milionů korun. Technologie, která umí z odpadů vyrábět elektrickou energii a teplo, to už je větší akce, jejíž hodnota přesahuje jednu miliardu korun.
- Uvažujete o dalších aktivitách, které by nahradily tržby z uhlí?
Vsázíme i na realitní a developerské projekty. Máme osm tisíc hektarů pozemků.

Uhlí končí, Sokolovská uhelná jede dál. Majitelé založili paralelní firmu
https://forbes.cz/uhli-konci-sokolovska-uhelna-jede-dal-majitele-zalozili-paralelni-firmu/

Podle Climate Action Tracker pokud poradne zabereme (a budeme mit hafo stesti), tak muzeme cilu Parizsky dohody dosahnout... (coz je bohuzel neco, cemu uz rada lidi, z celkem pochopitelnych duvodu, neveri)

Assuming full implementation of the net zero targets by the US, China and other countries that have announced or are considering such targets, but have not yet submitted them to the UNFCCC, global warming by 2100 could be as low as 2.0°C (‘Optimistic Targets’ scenario). 131 countries, covering 73% of global GHG emissions, have adopted or are considering net zero targets (up by four since our last assessment). However, it is the updated 2030 NDC targets, rather than these four additional countries, that contribute the most to the drop in projected warming compared to our last estimate, highlighting the importance of stronger near-term targets.