Vědci: Proč budování 800 vodních ploch na jižní Moravě není bojem se suchem
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vedci-proc-budovani-800-vodnich-ploch-na-jizni-morave-neni-bojem-se-suchemPřevážná většina plánovaných vodních ploch se nachází na tocích nebo v jejich těsné blízkosti (viz mapový podklad navržených lokalit). Na vodní toky má výstavba nádrží významný vliv, který nesmí být podceňován. Zásadním poznatkem našeho výzkumu dopadů sucha je, že malé vodní nádrže umístěné na toku zhoršují ekologický stav toků podle Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES), působí negativně na biodiverzitu toků a dokonce prodlužují délku suché periody ve vysychavých tocích pod nádržemi. Při výzkumu vlivu malých vodních nádrží umístěných na jinak nedegradovaných vysychavých tocích jsme zjistili, že ve většině případů dochází ke snížení hodnot tzv. Ecological Quality Ratio (EQR) a ve třetině případů i ke zhoršení ekologického stavu na odtoku z nádrže o jednu až dvě třídy oproti přítoku (obr. 1). Pod výpustí i malých nádrží tak potoční organismy nenachází útočiště proti suchu a jsou vystaveny nepříznivým podmínkám z hlediska živinové zátěže, teplotního režimu a změnám v chodu plavenin.
Vzhledem k významnému výparu z volné hladiny navíc nádrže významně přispívají k prodlužování délky suché epizody v toku pod nimi. Zatímco toky nad sledovanými nádržemi vysychaly jen asi 20 dní v roce, tytéž toky byly pod nádrží na suchu průměrně téměř 100 dní ročně (obr. 2). Souhlasí to s již dříve zjištěnou skutečností, že díky výparu z volné hladiny prohloubily chovné rybníky v jižních Čechách hydrologické sucho v povodí Lužnice (Kašpárek, Beran, Pistulka, 2016). Argument, že výstavba nádrží má pozitivní vliv nadlepšováním průtoků pod nimi, tak rozhodně neplatí univerzálně, a naopak může být pro zadržení vody a ekologický stav vodních biotopů vyloženě kontraproduktivní. Je nutné podotknout, že v mapě Krajem navrhovaných nádrží najdeme celé kaskády nádrží na drobných tocích (obr. 3), které by v případě realizace znamenaly významně negativní zásah snad ze všech možných úhlů pohledu. Zhoršily by kvalitu vody, negativně ovlivnily společenstva organismů a jako bonus by v případě nedostatku vody způsobily, že by v tocích neteklo už téměř nic, nebo vůbec nic.
...
Jak by tedy rozsáhlé budování tůní po celém Jihomoravském kraji dopadlo? Nemusíme jen teoretizovat, protože zde v posledních letech vzniklo a stále vzniká velké množství malých vodních ploch i mimo záměr Kraje, nejčastěji financovaných z Operačního programu Životní prostředí. Abychom získali představu, jak takovéto nově vzniklé mokřady vypadají, vybrali a navštívili jsme 32 lokalit vzniklých po roce 2010 na Znojemsku, Brněnsku, Břeclavsku a Hodonínsku. Asi polovina z těchto „revitalizací“ spočívala ve vybudování jednoho až dvou vodních těles, přičemž celá řada z nich má dnes charakter „velké vany na vodu“ (obr. 5) se strmými břehy, fádními rákosinami a špatnou kvalitou vody. Tyto lokality jsou téměř k nerozeznání od produkčních rybníků. Dalším problémem je, že budované tůně často zůstávají bez údržby. V eutrofní krajině jižní Moravy to znamená, že velmi rychle zarůstají rákosem či orobincem a v případě mělčích vodních těles zcela zmizí volná vodní hladina (obr. 6). Přitom tyto tůně jsou často bezprostředně po vybudování velmi pěkné a bohaté z pohledu biodiverzity. To je ale dáno vysokou biologickou hodnotou již zmíněných raných sukcesních stádií. S postupným zazemňováním se zhoršuje kvalita vody i v nezarostlých tůních, zvláště v těsné návaznosti na ornou půdu či na lokalitách na bývalých polích.
...
Chceme však poukázat na to, že změnit odtokové poměry a tím alespoň částečně zmírnit dopady klimatické změny v současné krajině jižní Moravy neřeší bagrování tůní a nádrží. Problém současné zemědělské krajiny je hlubší a především komplexní. Jako takový vyžaduje komplexní, nikoliv jednoduché izolované řešení, a to na úrovni krajinného plánování. Jednotlivá opatření mají smysl, jen pokud jsou vzájemně propojena a realizována na širším území, např. jako komplex opatření v dané části povodí. Ta mohou zahrnovat např. revitalizaci drobných toků, trvalé zatravnění údolnice, zasakovací pásy, svodné průlehy či suchou nádrž. Za příhodných podmínek pak mohou přijít na řadu i trvalejší tůně. V této souvislosti je vhodné připomenout, že na úrovni Evropské komise již byla dosažena shoda ohledně nutnosti zavedení systému krajinného plánování v jednotlivých zemích, včetně ČR. Inspiraci, jak plánovat opatření pro zmírnění dopadů sucha, přináší např. projekt Živá krajina, který si klade za cíl vytvořit komplexní přístup k nápravě krajiny, či katalog přírodě blízkých opatření pro zadržení vody v krajině