• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TUHOKlimaticka zmena / Thank you so much for ruining my day


    "Given the sheer enormity of climate change, it’s okay to be depressed, to grieve. But please, don’t stay there too long. Join me in pure, unadulterated, righteous anger."


    "I don’t want your hope. I don’t want you to be hopeful. I want you to panic. I want you to feel the fear I feel every day. And then I want you to act. Once you start to act, the hope is everywhere."

    "Our best scientists tell us insistently that a calamity is unfolding, that the life-support systems of the Earth are being damaged in ways that threaten our survival. Yet in the face of these facts we carry on as usual."

    “We’ve got to stop burning fossil fuels. So many aspects of life depend on fossil fuels, except for music and love and education and happiness. These things, which hardly use fossil fuels, are what we must focus on.”

    A nejde o to, že na to nemáme dostatečné technologie, ty by na řešení použít šly, ale chybí nám vůle a představivost je využít. Zůstáváme při zemi, přemýšlíme až moc rezervovaně. Technologický pokrok to sám o sobě nevyřeší. Problém jsme my, ne technologické nástroje.

    Rostouci hladiny oceanu, zmena atmosferickeho proudeni, zmeny v distribuci srazek a sucha. Zmeny karbonoveho, fosforoveho a dusikoveho cyklu, okyselovani oceanu. Jake jsou bezpecnostni rizika a jake potencialni klady dramatickych zmen fungovani zemskeho systemu?
    Ale take jak funguji masove dezinformacni kampane ropneho prumyslu a boj o verejne mineni na prahu noveho klimatickeho rezimu post-holocenu.
    rozbalit záhlaví
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    SHEFIK: k tomu upadku "moralky" jsem videla nejakou studii/pozorovani, ze v nedavne minulosti prave doslo ve spolecnosti k posunu. Ze driv byla vyznamnejsi hodnota neco jako "byt dobry clovek / vazeny obcan" mineno postaveni v komunite skrz to jaky dopady ma tvoje chovani na komunitu, ale ted se hodne prosadilo neco jako "nasledovat svoje invidualni volby / delat si co chci / co mi dava smysl" coz neni tak navazany na tu sdilenou kolektivni "moralku". proklik uz asi nenajdu, bylo to US based, ale predpokladam vsude na Zapade. pokud by tento trend pokracoval, tak prave nejde moc cekat, ze by se lidi obraceli k "moralce" (kolektivnim hodnotam), biliardari ze by meli pocit ze kolektiv lepe prerozdeli jejich dane, stredni trida ze se ma citit zodpovedna za commons atd.

    (plus ten neoliberalismus bere jako moralni ten individualismus a rust, protoze jsou presvedceni, ze NAKONEC je to net benefit pro vsechny. marc adresseen ti repostne, ze je spousta dat kolem toho, ze degrowth/deceleration/to co dle nich zkousi EU je immoral. takze ani v definici se lidi neshodnou)

    TADEAS: v krizi se system governmentu urcite zmeni. vsadila bych si na vyssi totalitu (tak jak ve valecnem stavu nejsou volby a tak jak ve valecnem stavu i anarchisticke spolecnosti volily valecneho nacelnika, ktereho kazdy musel poslouchat). pak je otazka zda ty totalitnejsi governmenty budou povazovat za zasadni drzet ty planetary boundaries, nebo po sobe zacnou spis hazet vodikovky s oduvodnenim ze o miliardu min indu = o miliardu min hladovych krku
    SHEFIK
    SHEFIK --- ---
    YMLADRIS:, TADEAS: "system je vzdycky tak dobry, jako lide, kteri ho obsluhuji" - profesorka Systemoveho inzenyrstvi

    Pokud nekdo stoji mimo demokracii, je to selhani lidi, ne systemu jako takoveho.

    Je na vyber bud vytvorit plne definovane prostredi, kde je zakonem vsecko dano. Totalita. Pokud bude v zajmu klimatu, muzeme ji treba nazyvat treba White hat totalitou, a osravedlnit ji dobrem lidstva. V totalite se ale moc lidem dobre zit nebude. + mj. vime, ze i rezimy s mensi volnosti a sebelepsi myslenkou take selhavaji na lidech (vsechno je vsech / komunismus)

    Pak mas demokracii, kde mas velkou volnost v rozhodovani a nejaky zakonny ramec pro ochranu spolecnosti i jednotlivce. Neni dokonaly, pac svet neni staticky, ale funguje lepe nez co jsme kdy meli drive, prave kvuli te volnosti.

    Zbytek problemu je moralni kompas individualnich lidi, souvisici s evoluci kultury dane spolecnosti a jejim bohatstvim. Tzn. veskere protisystemove apely jsou v podstate jen apely na moralni kompas lidi.

    Vsechno mezi demokracii a totalitou jsou jen ruzne odstiny sedi, ktere nevyresi podstatu problemu - moralku jednotlivcu. Proste a jednoduse zodpovednost za nase chovani nemuze nikdy byt jen vlastnost systemu, ale musi byt i nase, jelikoz jsme jeho soucasti. Problemem je, ze vetsina lidi na planete si tohle neuvedomuje. Uz treba jen proto, ze jim to nikdo ani nenaznacil/nevysvetlil.
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    YMLADRIS:jenom drobnost, vláda zákony jaksi pouze navrhuje, schvalují je poslanci. A celý je to poměrně zajímavý proces no.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TADEAS: já nevidím jak by vlády mohly zavést občanská shromáždění, pokud by byla reálná obava, že ta shromáždění odhlasuji něco zásadního (uhlíkovou daň). Nevidím rozdíl mezi zavedením uhlíkové daně nebo občanského shromáždění co by zavedlo uhlíkovou daň. Obojí mi připadá stejně neproveditelné, protože ti aktéři, kteří stojí mimo demokracii, to nepřipustí.
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    YMLADRIS: tak to rekapitulujes ten status quo pro urcitou cast sveta, kde se o necem hlasuje. dejme tomu ty obcansky shromazdeni jsou nejakej mocenskej reshuffle, co je neprosaditelne byt neprosaditelne nemusi, protoze se to neprosadi tim stylem jak si ted predstavujeme (odhlasovanim)

    co se tyce ty postsocialisticky zkusenosti, me se libi jak tam ilustruje jak se to furt nepovzneslo na nejakou reflektovanejsi uroven, ktera by treba do toho diskursu jinyho paradigmatu napr nerustu mohla neco prispet, misto aby se to potacelo v kneejerk reakcich socialismus-kapitalismus, trzni svoboda netrzni totalita, atp
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Simon Michaux A walk in the light green an unconventional solution set
    https://youtu.be/QqEjHZZiqAg?si=S24mXqTObVoxIfGO
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TADEAS: tady to mi prijde klicovy

    Podobně autoritativně vyznívá závěrečná poznámka v textu Petra Koubského o bezvýchodné situaci veškeré klimatické politiky: „Bez uskrovnění je k ničemu, s ním je neprosaditelná.“ Jenže demokratická a fungující politika klimatu a dalších planetárních mezí je právě to, o co usilují studia udržitelnosti. Celý obor by tedy z definice měl být odsouzen k neúspěchu. Lidé, kteří mu zasvětili své kariéry, tedy tuto marnost buď dosud neprohlédli, nebo staví své předpoklady na jiných představách světa.

    analogii bych videla v tom, ze driv se zilo paradigma treba krestanstvi a dlouho se verilo, ze situace se bude zlepsovat, ze lidi budou milovat sve blizni, staci postupne odstranit prekazky. Pak se ukazalo, ze ideal boha a jeho uceni v teto podobe neni funkcni a ted uz se neveri, ze krestanstvi jako takove muze nejak pohnout svetem. podobne driv se verilo na demokracii a na evidence-based rozhodovani o velkych vecech (co OSN spolecne zakaze a pod). ted to ale vypada, ze demokracie pro urcitou vrstvu akteru neplati. a to jsou zrovna ti, kteri maji nejvetsi podil na moci a nemaji zatim zadne incentivy proc se zalimitovat do planetary boundaries

    takze ano, takova ta normalni predstava o prosazeni planetary boundaries (lidi to odhlasuji a vlady to implementuji) je zalozena na jinych predstavach sveta. podle me to koubsky vystihuje dobre. on se tomu nevysmiva, sam by asi rad mel nejake vychodisko
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Andreas Malm: "Overshoot: Climate Politics When It's Too Late"
    https://youtu.be/gl-iLt6KdhU?si=iFA1x93-_wCYVKkg
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    TADEAS:

    Už Kuhn tvrdil, že jednotlivá paradigmata jsou nesouměřitelná, protože nemluví stejnými jazyky a nelze je snadno porovnat. I velmi pečlivě rešeršované a poctivě uchopené články v české debatě o zelené transformaci, jako jsou ty od Petra Koubského nebo Davida Wagnera, trpí neschopností myslet napříč paradigmaty. Mým cílem není ukázat, že nerůst nebo naopak zelený růst jsou lepšími paradigmaty, ale spíše obhájit udržitelnost jako autonomní a vnitřně konzistentní disciplínu, která na rozdíl od některých svých kritiků pracuje s vědeckými pokroky posledních dekád.

    Zajímavé jsou v tomto ohledu letošní výroky Václava Smila o dekarbonizaci, ekonomickém rozvoji a jaderné energii. „Já mívám v těch věcech pravdu, protože vidím jasná čísla. Nemám žádnou ideologii, nejsem nikomu zavázaný. Je snadné vidět svět, když člověk vidí fakta. Většina lidí nechce slyšet fakta,“ říká jeden z nejvlivnějších vědců světa.

    V průběhu rozhovoru pak opakovaně zdůrazňuje komplexitu a nepředvídatelnost klimatického systému a návazných dopadů na společnost. Ovšem situace je podle něj bezvýchodná: dekarbonizační plány na třicet nebo čtyřicet let dopředu nelze brát vážně, hnojivo a ocel bez fosilní energie nebudou, jádro nevychází dobře ekonomicky. Aby toho nebylo málo, největší překážkou dekarbonizace podle něj není globální Sever, ale Jih: „Množství CO2 v atmosféře bude stoupat rok po roce, pokud nezastavíte rozvoj [chudých] zemí a nenecháte je v bídě.“

    Smil, který ze svých výpočtů ještě před pár lety dovozoval, že růst musí skončit, se nyní posunul k tezi, že růst skončit nemůže, a musí se tedy oteplit. Jak na to přišel? Co se změnilo? Změnil hodnotové předpoklady, zaměřil se na výpočet jiných dat, vzal v úvahu další faktory, přijal jiná společenskovědní paradigmata? Nevíme — a z jeho knih se to nedozvíme.

    ...

    Osvícensky si vědu představuje i Dominik Stroukal, když píše, že jen „pokud někdo ignoruje všechno, co věda za poslední staletí zjistila o co nejlepší organizaci ekonomických mezilidských vztahů, může věřit, že k tomu všemu povede násilná socializace ekonomiky“.

    Stroukal je anarchokapitalista, v jeho paradigmatu je za násilnou socializaci ekonomiky považován i výběr daní. Představa jakési královny společenských věd, která se několik století zabývala ideálním uspořádáním společnosti, až ho díky ní nyní máme k dispozici, je příjemná, ale zjevně neslučitelná s dnešní realitou a polykrizemi, jimž čelíme.

    Podobně autoritativně vyznívá závěrečná poznámka v textu Petra Koubského o bezvýchodné situaci veškeré klimatické politiky: „Bez uskrovnění je k ničemu, s ním je neprosaditelná.“ Jenže demokratická a fungující politika klimatu a dalších planetárních mezí je právě to, o co usilují studia udržitelnosti. Celý obor by tedy z definice měl být odsouzen k neúspěchu. Lidé, kteří mu zasvětili své kariéry, tedy tuto marnost buď dosud neprohlédli, nebo staví své předpoklady na jiných představách světa.

    ...

    Na konkrétnějším příkladu téhož dilematu staví i text Davida Wagnera. Wagner rozebírá dilema mezi dobrovolným snížením spotřeby, které už nyní přinášejí různá hnutí, a jeho vynucením ze strany státu. Uvádí příklad spotřeby masa a jeho klimatické stopy — i když téma výrazně rezonuje společností a flexi- a vegetariánské hnutí sílí, celková evropská spotřeba masa spíše stagnuje nebo dokonce roste.

    Na jedné straně prý stojí pomalé nekoordinované změny, které mohou těžko adekvátně reagovat na současné naléhavé krize, na druhé „totalita“ zákazů a přídělů. Wagner zde na budoucnost aplikuje přežilé schéma dvacátého století, jež představuje boj mezi individualismem a nuceným kolektivismem. Nevidí prostor mezi extrémními pozicemi: mezi pokračováním současného stavu — kdy vlády stojí v lepším případě nečinně opodál, v horším případě objednávají marketingové kampaně za spotřebu masa —, anebo totalitou.

    ...

    Past „totality“ se podle publicistů, kteří s oblibou sahají po metaforách zmaru a útlaku, skrývá v přijetí pravidel nebo limitů na celospolečenské úrovni. Martin Veselovský se tak dlouho ptá na vazby mezi socialistickým Československem a nerůstovou společností, až si nakonec sám odpoví: „Jaké je pojítko mezi, řekněme socialismem, který může být ve vašem podání prostě vlastně nazýván společností nerůstu?“

    Wagner si pro ilustraci dopadů nedostatku v bezrůstové společnosti pomáhá přirovnáním k vězeňským táborům a čtvrt století trvající stagnaci HDP v Itálii. Koubský poznamenává, že stagnace přináší nezaměstnanost a garance pracovních míst navrhovaná nerůstovým hnutím vedla k ekonomickému krachu Sovětského svazu.

    Že společnosti mohou ve vztahu ke svým životním zájmům fungovat samoregulačně i bez útlaku, dohledu a násilí, stojí mimo jejich představivost. Naštěstí máme k dispozici rozsáhlou literaturu o obecním vlastnictví (commons), která staví na hlavu představu věčně nenasytného homo economicus, jehož sebedestruktivní sobectví zastaví jedině násilí.

    Koncepce zeleného růstu přejímá důraz klasického pojetí udržitelnosti na participativní vládnutí a rozhodování lidí o svém okolí. Teorie a praxe nerůstu pak přináší návrhy na nová demokratická fóra, která by takové diskuze zprostředkovávala v duchu post-normální vědy.

    Příkladem mohou být občanská shromáždění, která skutečně přinášejí velmi slibné výsledky. Podobné způsoby rozhodování trpí mnohem menším demokratickým deficitem než úprava tržních parametrů kontrolovaná úzkou skupinou politických a ekonomických elit. Nic naplat, optikou současného paradigmatu se neoliberalismus jeví jako demokracie a participativní vládnutí nebo radikálně demokratické rozhodování o mezích trhu jako „totalita“.

    ...

    Velká otázka k diskuzi pak je, jestli tvrzení platí ekonomicky — může ekonomika zajistit důstojný život, základní potřeby a udržitelnost a přitom nezkrachovat? Neoklasické ekonomické paradigma nedává moc nadějí, ale nenamlouvejme si, že jde o nějakou věčnou a neměnnou pravdu o lidském druhu. Pořád mluvíme o konkrétní ekonomické teorii, která je nyní navíc pod palbou z různých stran.

    Martin Veselovský pak uvedl svého hosta Tadeáše Žďárského rovnou jako „zastánce ideologie nerůstu“. Podobně vědecký redaktor Deníku N Koubský opakovaně označuje nerůst za ideologii a zdůrazňuje, že „[p]ravdu o světě nám mnohem častěji řeknou data než ideologie — ať je jakákoli.“

    Ideologií pak pravděpodobně míní určité hodnotové založení, ale není vyloučeno, že se jedná jen o pejorativní slovo pro paradigma. Tyto kategorie nelze ve společenskovědním výzkumu úplně snadno odlišit, data jsou definována a sbírána na základě paradigmatických předpokladů. Současně by pak v tomto smyslu byly ideologií i udržitelnost, zelený růst, zelená transformace a vůbec všechny společenské rámce.

    Odideologizovaná data pro hledání pravdy a rozhodování o transformaci poskytuje malý počet stárnoucích přírodovědců, jako je Smil. Na takovém zdroji lze ale těžko založit nějakou politiku, čehož jsou ostatně dokladem Smilova eklektická doporučení — nahradit uhlí plynem, zakázat SUV a urychlit rozvoj elektroaut, omezit neefektivní využívání energie a vyčkávat.

    ...

    Koubskému tak záleží na tom, aby udělal dostatečně tlustou čáru mezi vědou a ideologií, že vykáže udržitelnost do tradičně iracionální sféry spirituality. Je to ale právě Koubský a ostatní citovaní publicisté, kdo by potřeboval spirituální vzpruhu. Popisují totiž svět, v němž nerůst nabízí radikální, ovšem nefunkční řešení, ale o mnoho lepší podle nich není ani pokračování současného trendu beze změn. Smil opakovaně zpochybňuje uhlíkovou neutralitu do roku 2050, Koubský rovnou tipuje konec století.

    Navzdory zdůrazňované komplexitě a nepředvídatelnosti systémů mají zmínění pánové velmi jasnou představu, co je a není možné, miliony lidí, které by takové zpoždění stálo život, nejsou v jejich kalkulacích nijak zmíněny. Nezaujatost se v takovém kontextu snadno stává cynismem. Věda podle nich z různých konců objasňuje, proč je náraz nevyhnutelný a mají na to skutečně množství dat zarámovaných historickými paralelami a předpoklady zastaralých společenskovědních škol.

    ...

    Analýza pákových bodů dobře ukazuje, že pro úpravu komplexních systémů se musíme ptát na hluboké otázky po funkcích, cílech a smyslu a zpochybňovat dříve zažité paradigmatické rámce — sama tato diskuze může přinést citelnější výsledky než roky politických bojů o sazby daní nebo dotací.

    Možná největší posun spočívá v uvědomění si vlastních možností a moci svět měnit. Cynické pseudovědecké předpovědi zkázy, kterou máme údajně doloženou naším poznáním „přirozenosti“ lidí a světa, můžeme přejít s klidem. Nějaká míra klimatických změn a jejich důsledky jsou nevyhnutelné, ale to neznamená, že je náš osud předurčen — budoucnost lidské společnosti bude taková, jakou si ji představíme, vymyslíme, dohodneme a vytvoříme.
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Just Stop Oil protesters smash glass on painting at National Gallery | UK news | The Guardian
    https://www.theguardian.com/uk-news/2023/nov/06/just-stop-oil-protesters-smash-glass-painting-national-gallery
    SEJDA
    SEJDA --- ---
    SCHWEPZ: vice emisi neznamena vice sklenikovych plynu .. ale shame on them :)
    SCHWEPZ
    SCHWEPZ --- ---
    Americké sekačky na trávu a fukary vytvářejí víc emisí než auta v celé Evropě — ČT24 — Česká televize
    https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3625904-americke-sekacky-na-travu-a-fukary-vytvareji-vic-emisi-nez-auta-v-cele-evrope?

    https://publicinterestnetwork.org/wp-content/uploads/2023/10/Lawn_Care_Goes_Electric_Oct23.pdf

    Sekačky na trávu, fukary na listí a další drobná technika, kterou si Američané udržují okrásné trávníky, jsou z hlediska životního prostředí pohromou.
    Konstatuje to nová zpráva, která analyzovala data za rok 2020 z Agentury pro ochranu životního prostředí.

    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Přežijeme antropocén? Věda nám pomůže, bez hodnot se ale neobejde
    https://denikreferendum.cz/clanek/35775-prezijeme-antropocen-veda-nam-pomuze-bez-hodnot-se-ale-neobejde

    Domnívám se, že část neporozumění i neschopnosti adekvátní reakce tkví v různých představách o vědě, jejích možnostech, nástrojích a její roli ve společnosti. Pokusím se v tomto textu shrnout důležitou odbornou debatu o těchto otázkách a její vazbu na otázky udržitelné transformace. Následně na konkrétních výrocích ukážu, jak odlišné postoje a implicitně předpoklady o fungování vědy vedou ke vzájemnému nepochopení a dezinterpretacím.

    Diskuze napříč různými viděními světa se nevedou snadno, proto nebudu v následujících řádcích usilovat o obhajobu konkrétních myšlenek nebo receptů, ale spíš o etablování udržitelnosti jako legitimního rámce bádání spíše než jen osobního přesvědčení několika málo lidí.
    TUHO
    TUHO --- ---
    Working at the limit: a review of thermodynamics and optimality of the Earth system
    Axel Kleidon
    Abstract
    Optimality concepts related to energy and entropy have long been proposed to govern Earth system processes, for instance in the form of propositions that certain processes maximize or minimize entropy production. These concepts, however, remain quite obscure, seem contradictory to each other, and have so far been mostly disregarded. This review aims to clarify the role of thermodynamics and optimality in Earth system science by showing that they play a central role in how, and how much, work can be derived from solar forcing and that this imposes a major constraint on the dynamics of dissipative structures of the Earth system. This is, however, not as simple as it may sound. It requires a consistent formulation of Earth system processes in thermodynamic terms, including their linkages and interactions. Thermodynamics then constrains the ability of the Earth system to derive work and generate free energy from solar radiative forcing, which limits the ability to maintain motion, mass transport, geochemical cycling, and biotic activity. It thus limits directly the generation of atmospheric motion and other processes indirectly through their need for transport. I demonstrate the application of this thermodynamic Earth system view by deriving first-order estimates associated with atmospheric motion, hydrologic cycling, and terrestrial productivity that agree very well with observations. This supports the notion that the emergent simplicity and predictability inherent in observed climatological variations can be attributed to these processes working as hard as they can, reflecting thermodynamic limits directly or indirectly. I discuss how this thermodynamic interpretation is consistent with established theoretical concepts in the respective disciplines, interpret other optimality concepts in light of this thermodynamic Earth system view, and describe its utility for Earth system science.

    ESD - Working at the limit: a review of thermodynamics and optimality of the Earth system
    https://esd.copernicus.org/articles/14/861/2023/
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    YMLADRIS: prosímtě víš něco o problematice síry v emisích z fosilních paliv? problém je silnej lokální zdroj, v tomhle je "ideální" rozptyl pomocí phm po celý krajině, ale že by někdo na jednom místě nebo v jednom banánovým státě vyráběl SO2, aniž by si zničil bezprostřední okolí, (pro dobro planety) je těžká fikce.
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Klimatická krize smaže desetiletí pokroku ve zdraví, varuje WMO — ČT24 — Česká televize
    https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3625883-klimaticka-krize-smaze-desetileti-pokroku-ve-zdravi-varuje-wmo
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    PŘÍLIŠ AVANTGARDNÍ AKTÉR? Otázky kolem klimatického hnutí Poslední generace
    https://www.advojka.cz/archiv/2023/21/prilis-avantgardni-akter
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    PALEONTOLOG: tak je možný že OSN odhlasuje nějakej zákaz, ale právě proto jak je jednoduchý to dělat, stejně se to bude dělat.
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    YMLADRIS: sama resis, ze ma lidstvo problem v jednotnym postupu proti emisim, ale tady pri tomhle nezdravym napadu by byli urcite vsichni pro. greendeal hadr. zluta, nikoliv modra planeta! :D
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    E Jacobson
    https://twitter.com/EliotJacobson/status/1719699634988454384?s=19

    The planet was 1.55°C above the 1850-1900 IPCC baseline for the period Jan. 1 - Oct. 31.

    We're going to need either a huge sulfur emitting volcanic eruption, or near total collapse of global industrial civilization, to make it to 2030 without crossing the Paris limit.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam