CHOSIE: problém ale není jakým způsobem na problém upozorňovat a jestli je správné někoho více či méně nasrat...
problémy jsou dva: 1) co dělat - to není vůbec jasné.... ok, hromadná změna životního stylu, ale to prostě nikdo nedáme, přiznejme si to... ne trvale. 2) jak změnit postoje těch, kteří problém aktivně popírají. A tady vidím jako důležité spíš udiskutovat je k smrit, než jít přes emoce a snažit se je nasrat.
obecně, aktivismus je určitá forma emocionální katarze - sebe aktivista postaví na správnou stranu, v podstatě náhodným iracionálním emocionálním aktem budícím pozornost, a pak ukáže prstem na ty, kdo stojí na špatné straně, čímž si jaksi sám sobě koupí emocionální odpustek, že něco (náhodného) dělal, a je hotovo.
fakticky ale pravděpodobnost, že tím změněj kdyby chování.. ale alespoň názory lidí, kteří k problému příspívají, je nulová. v zásadě i souhlasím, že potřebujeme radikální akci... ale ta akci jaksi musí mít výsledek a u tohohle typu protestů je zřejmé, že výsledky dlouhodobě nemají. A opakovat stále stejnou věc a očekávat odlišný výsledek znamená....