YMLADRIS: jistou naději by mohly představovat třeba dna vyschlých solných jezer... jsou bílé, mají vysoké albedo...
Obecně těch faktorů je ale spousta. Teplejší vzduch pojme víc vodní páry, tedy nezformují se mraky vůbec (žádné kapky, jen molekuly vody jako plyn). Vodní pára ale je skleníkový plyn a frekvence blokované molekulami vody, čirou náhodou, odpovídají střední vlnové délce pro vyšší teploty povrchu...
Omlouvám se za to, že obrázky mají nekompatibilní osu X, nepoužívám žádnou AI, aby mi to přežvejkala do jediné grafu, který by šel snadno extrapolovat.
Jasně ale vidíme, že vodní párba absorbuje vlnové délky mezi 5000 a 8000 nm. Čím víc se ale tmavý rozpálený povrch ohřívá na dejme-tomu těch 37°C, tím větší podíl energie (což je plocha, integrál pod tou křivkou - aspoň k něčemu se mi ty vyhazovy z VŠ matematiky teď hoděj) se vyzařuje na vlnových délkách, které s oblibou absorbuje vodní pára. A čím teplejší vodní pára, tím méně se jí bude chtít zkondenzovat do mraků... jako jasně, třeba nakonec zkondenzuje, ale ve větší výšce, a z mraků ve větší výšce neprší (protože i když voda začne padat, odpaří se než dopadne na zem, apod.)