SHEFIK: to by bylo hezký, nechat ho růst, ale fakticky každý les buď shnije (metan) nebo shoří (CO₂). Příroda uměla dřevo skladovat v prvohorách, když neexistovaly organismy, které by uměly rozkládat lignin; hnědé uhlí v třetihorách už vznikalo jen na hodně specifických místech, ne tak, že se prostě všude povalovaly vrstvy odumřelých stromů a čekaly, až se pod zemí slisují.
Dnes je potřeba fakt ten uhlík z toho koloběhu odebrat důkladněji, protože organismy (i jiný přírodní procesy) jsou už fakt dobrý v tom ho do toho oběhu vracet. Třeba když chceš dřevem topit, měl bys ho skladovat aspoň 100 let, aby to šlo považovat za uhlíkově neutrální (vzhledem k dnešnímu tempu růstu). Dřevo je kromě toho nešťastnýho vápence jednou z mála možností, jak ten uhlík na chvíli z koloběhu mezi atmosférou a biosférou odebrat a uložit stranou (třetí je jen nějaký to pumpování CO₂ pod zem, kde snad vlastní vahou nějaký čas vydrží). Nahrazení betonu jako konstrukčního materiálu dřevem je dobrý směr, další možnost je samozřejmě výroba vápence z mořské vody a tak nějak doufat, že si mořská voda ty chybějící ionty někde vezme (no... vezme, ale bere si je už teď, v důsledku rozpouštění atmosférického CO₂ ve vodě, a organismům, které se rozhodli si budovat vlastní vápencové domečky, se to nelíbí už teď, nota bene kdybychom z mořské vody odebíral víc těch iontů aktivně).
Dlouhodobý skladování dřeva je fakt vlastně jediný, co dává smysl. Ale muselo by se skladovat v řádu kubických kilometrů. Prostě nesmí ani ztrouchnivět, ani shořet. Použití dřeva jako konstrukčního materiálu (za předpokladu udržitelného lesního hospodářství) je základ, ale samo o sobě to vůbec nestačí. Problém je, že kácet kvalitní dřevo, abychom ho jen skladovali, je taky šílené. Ale to, jak tajga v Kanadě nebo na Sibiř hoří, je ještě horší, takže pokácet v těch lesech požární průseky a současně tam to dřevo víceméně nechat ležet, ale nějakým stylem, aby ani neztrouchnivělo, ani neshořelo (v podstatě je nutné ho udržovat mokré) je možná cesta. Krásné to není, ale zachrání to víc živého lesa, který se dožije vysokého věku, než když by se ty průseky neudělaly (no a ponecháním na místě právě padne ten problém se stěhováním někam, takhle by se to stěhovalo na jednu souvislou hromadu v podstatě jen na vzdálenost asi půlky šířky průseku).
Víceméně, v Kanadě těch lesů ale shořelo tolik, že je na tohle už pozdě...