Veselá, trochu trapná "zero waste" historka
V neděli jsme s rodinou vyrazili do pizzerie v Loděnici. Pár dní před tím jsem pro děti koupila v Bezobalu dvě kovová brčka. Ale samozřejmě jsem je zapomněla vzít s sebou. Jako nouzovku jsem popadla u tchýně, kde jsme byli před návštěvou restaurace, dvě plastová různě zatočená brčka určená pro opakované použití. Přijedeme do pizzerie, objednám dětem do půllitru ředěný džus s tím, že nechci brčka. Paní odchází s objednávkou, já se rozhlížím kolem a najednou vidím, že všichni kolem mají kovová brčka. :-) Paní přichází s objednaným pitím a my jí prosíme, jestli by nám přece jen přinesla brčka (lepší kovová než vlastní plastová, která se navíc špatně myjí, protože jsou zakroucená). Paní na to, že jsme je nechtěli, tak se omluvně usmíváme. Paní přichází a nese....dvě plastová brčka! Ještě než je stačí šoupnout do sklenic, tak jí zarazíme a říkáme o těch kovových. Na to ona povídá, že ta jsou na půllitry moc krátký. Tak poděkujeme, paní odchází. Vytahujeme tedy svoje plastová brčka. Paní obsluhuje u vedlejších stolů a opakovaně vrhá k tomu našemu nechápavé pohledy. Pak jsme si to nějak vysvětlili, každopádně: Můj muž = svatý muž..