Vezmu ty moje zážitky trochu obšírněji, aby byl obraz ucelenější.
Během uplynulých několika let jsem párkrát okusil kratom, nejdřív mě nezaujal, téměř nic jsem necítil. Zřejmě málo a taky jsem u toho míval už něco upito.
Před dvěma roky jsem si ze zvědavosti pořídil více vzorků, zaexperimentoval s množstvím a druhy a nahlédl, oč kráčí. Docela fajn bylina. Od té doby jsem si občas dal, příležitostně, většinou s kamarády.
Minulý podzim bylo kapánek hektičtější období, natahoval jsem dny co jak nejvíc, na spánek se moc nedostávalo. Zjistil jsem, že trocha kratomu po dvou třech hodinách spánku ještě v kombinaci s bezvodým kofeinem to elegantně vyřeší, lze vydržet několik dní i jen s takovýmto chvilkovým pospáváním, práce i vše ostatní jde líp od ruky, elán nechybí, navíc člověk je příjemně uvolněný, socializovanější - prostě nálada je celkově lepší a tak dál.
Postupně jsem uvykl dát si dvakrát, třikrát denně. Začal jsem k tomu přistupovat bez pokory.
Tady musím přiznat, že je jen moje chyba, jak se to vyvinulo. Hrubě jsem zanedbal sebeinformovanost. Jeden není nikdy dost dospělý, aby nemohl dělat píčoviny. Nijak zvlášť jsem si o kratomu nezjišťoval, co je zač, ze začátku jsem trochu zagůglil, ale erowid a podobné srandy nejedu (mám mizernou anglinu a jsem líný to louskat), a těch pár českých textů, co jsem našel, bylo velmi pozitivních, narazil jsem pouze na ten jeden už zde zmiňovaný neurčitý náznak, varování před návykem. Pak někde někdo řekl, že kratom patří mezi opioidy tedy jako opiáty a působí na stejné receptory. Hm.
Pak si vzpomínám na rozhovor se známou na párty, ptala se, jak často užívám, že oni jen občas, víkendově, že jako pozor na to, ale nějak se to zakecalo a nic konkrétního jsem se zase nedozvěděl. Každopádně ta její otázka mi zarezonovala v hlavě, vždyť poslední dva tři měsíce se míchání stalo každodenním standardem.
Rozhodl jsem se s tím přestat, až do léta. Dojel jsem zásobu a šmytec.
Pak přišla rýmička. Na respirační nemoci trpím od mala, mívám je i víckrát do roka, jsem zvyklý. Tentokrát to ovšem byla pořádná potvora, bolel mě celý člověk, nemohl jsem ustát na nohou, zpocený, průjem... Vzal jsem si volno a doma se kurýroval. Nedalo mi to a zašel jsem pro jistotu k lékaři, ale krev naprosto v normě, běžná viróza. Jsem nějaký cimprlich.
Po týdnu jsem musel do práce, bylo už líp, ale ještě tak dva týdny to dojíždělo.
Po necelých dvou měsících pak padlo mé předsevzetí a začal jsem opět kratomovat. Všechno zas šlo o tolik lépe, hlavně ty šichty.
Někdy po dalších dvou měsících jsem si chtěl dát opět pauzu, ale ouha - dalšího dne mi začalo téct z nosu, průjem a následovala bolest svalů a únava. Namíchal jsem, rýma ustala. Nenamíchal, zítra nudle u nosu.
Hrozné překvapení.
Prostě debil, vím.
Okamžitě přestanu! Jenže to je dost komplikované, když je potřeba fungovat. Budu si dávat míň a vynechávat. Hm, blbost. Musím přestat najednou! Tak zítra. Párkrát jsem to odložil.
Někdy začátkem léta se to podařilo. Vůbec nic. Pohoda. Dny plynuly, žádná rýma, žádná únava. Aktivní víkend, plavání, kolo, pohyb, no problem. Jak to? Vůbec nevím. Akorát teda chuť. Chuť na rozlévání toho příjemného tepla po těle, které zároveň uklidňuje i nakopává. Tvl vždyť to nic nebylo, takhle můžu přestat kdykoliv. Po týdnu jsem si zase dal. A znovu a zas, každý den, furt.
Po měsíci další pokus, nejmíň čtrnáct dní budu marodit s ramenem, ideální příležitost, kdyby náhodou zase nejaký absťák nebo co, navíc čekala mě cesta do zahraničí, nechtěl jsem s sebou tahat kratom a riskovat nepříjemnosti s celníky. Čtyři dny doma bez jakýchkoliv negativ s výjimkou ztráty entuziasmu. Pátý den jsem se nechal vytáhnout na hřiby. Po pár hodinách courání po lese bolavý a vyčerpáný s vypětím dolezu k autu. Není nic jednoduššího než si dát kratom a tu ošklivou únavu a zlé bolení zahnat. Hned to taky udělám. Jedeme dál.
Ze zahraniční cesty se vracím předčasně, došla mi zásoba.
Končí prázdniny. Z hodiny na hodinu se zase rozhodnu - teď nebo nikdy! S podporou přátel (děkuju) se mi to podaří. První týden téměř nespím. Běžné úkony - řehole, každý pohyb vyžaduje vynaložit enormní úsilí. Připadá mi, jako bych se brodil v téru nebo medu. Po týdnu špička, jeden den téměř nemůžu vstát z postele. Zkouším tomu pomoct růžovými pilulemi v kombinaci s kofeinem, někdy mám pocit, že to trošilinku pomůže, ale většinou ne. Druhý týden to pomalu ustává, pak už bez bolesti. Ovšem únava do jisté míry přetrvává. Po práci jsem vyplivnutý a dvakrát si rozmyslím, jestli ještě třeba sednu na kolo a na vandrech si musím krájet menší krajíce.
Taky blbé nálady jsou zpět, prázdnota, nezájem, nechuť. Jsem rozhozený. Po třech letech abstinování jsem začal pít. Což mě děsí. Už asi pět/šestkrát jsem se opil. Sám.
Po pěti týdnech jsem se decentně zkratomoval minulý víkend na horách.
Podobné kecy tu nechcete, kdyžtak smáznu. Třeba tahle zkušenost může někomu pomoct ušetřit si trabl.
Kratom je fajn, když se k němu přistupuje s respektem. Jako se vším.