se to tady zvrhává v adiktologický auditko, ale proč ne))
BRKODLAK: je to strašně dlouhý a je tam spousta myšlenek a nuancí, nedokážu to pobrat celý kompletně a vše, ale něco k pár věcem mám..
- AA přístup dle mě rozhodně není v CZ mantrou, btw oni sami mají přístup, že se nemluví o "kompletní abstinenci do konce života", ale "dnes si nedám a zítra uvidím (a takhle ideálně až do konce života;)". Na okraj eště uvedu, jen taková úvaha, že jo, za mě jsou AA možná trochu sekta, nicméně co jsem je tak párkrát poslouchal, tak ve výsledku mi přijde, že to funguje hlavně díky tomu, že si v tý komunitě lidi najdou kvalitní přátelský vztahy, který dříve prostě kvůli svý závislosti vbc neměli/ztratili a holt maj jako středobod toho abstinenci - a okolo toho se to točí (btw tady dobrej TED talk, týpek mluví o tom, že spousta lidí užívá drogy proto, že kvůli různým traumatům apod. nebyli v životě schopný navázat connections, a ten pocit jim nahrazovala/dávala droga, a proto je důležitý v léčbe nestigmatizovat ale naoapk začleňovat atd, zhruba, blabla -
https://www.ted.com/talks/johann_hari_everything_you_think_you_know_about_addiction_is_wrong?language=en ).
- S tím, že je to (absolutní abstinence) protostlý ústavní léčbou, to je pravda, nicméně hlavně proto, že spousta léčeben prostě používá jeden vymyšlenej komplexní systém (třeba Skálův), kterej je na tom založenej a prostě nějak cca funguje a je pro lidi, který sami nezvládnou/nevyděj jiný řešení. Pokud to zvládnou, tak tam nemusej chodit. Nikdo do toho nikoho nenutí. Je to jeden z mnoha přístupů, doktorka v léčebně nemá problém tě informovat o ostatních. Ale oni tam prostě jedou a zaměřujou se např. na Skálu, tečka.
- Chápu ten point té stigmatizace užití čehokoliv. Že ta ústřední tvrzení "závislost je jen jedna" a "závislot je na celý život" vede k tomu, že pak člověk žije ve strachu že nemůže nic, když náhodou něco dá, tak že pak akorát výčitky a tak z toho. Ale ono to není úplně realitou. I v těch klasických léčebnách se pracuje s dočasnými dodatečnými pobyty po relapsu, opakovačkami a tak.
Ale, je možný, že se to trochu posouv až teď. Před těmi 10 lety mi Apolinář možná přišel trošku drsnejší, víc "absolut abstinenc", ale nevím, možná je to spíš o mě, že toho vím víc a jsem jinde.
- Super jak píšeše o těch vzorcích - za mě v kostce, že vzorec např. "nudím se - dám si něco" přebíjíš novým vzorcem, kdy tu situaci zvládneš jinak, bezpečně. To je podle mě hodně důležitý - a ničim jiným než nějakou dobu trvající abstinencí toho nedosáhneš. V tomhle smyslu není relaps takový průser (souhlas že nevrací dráhy kompletně do původního stavu za času plnýho abuse/užívání), nicméně je logický, že čím je ta abstinence důslednejší a delší, tím prostě lépe.
- Ještě k tý kompletní abstinenci - pro někoho prostě není jiný řešení. Ústavní léčba se dle mě zaměřuje hlavně na tyhle typy případů a proto je tak "přísná".. protože nezvládá bejt individualistická/každýmu uplně na míru, tak si jede jakoby tu "nejvyšší"/nejpřísnější mantru. Je tam prostě velký procento případů, u kterých relaps neznamená, že si člověk dá jedno pivo, ale že tejden pojede dvě lahve vodky denně a zase se mu vše posere (rodina, práce, zdraví). OK, pak je tu možná otázka k výzkumu, jestli ten velkej úlet nezapřičiňuje to, že danej člověk má v hlavě stigma "napil jsem se jednou, strašnej průser, všechmno v prdeli" a tím spíš pod těmadle výčitkama v relapsu pokračuje...
- Chápu tvůj přístup, že nevim, např. že z opiátů budu odvykat za pomocí benz, pomůžu si alkem, jenže většině lidí tohle podle mě nefunguje, rozjedou sou závislost na tom druhym. Ale jako jestli je někdo natolik uvědomělej, že si tim vypomůže týden a pak OK, tak proč ne, no.
- Čistě za mě, moje zkušenost - chodím do Prevcentra na AT léčbu, jednou týdně individuál a jednou týdně skupina. Skupina má 10 lidí, každý týden minimálně jedn člověk relaps, a mantra je, že relaps k tomu prostě patří. Nejede se tam ani mantra, že musím celý život abstinovat - dohodli jsme se, že je to program na půl roku, během kterýho si vyzkouším abst a pak se uvidí. Takže to fakt není tak strašný jak na mě působí, že možná nahlížíš). Druhá věc je, že osobně prostě jedu ten přístup "vzorců", kdy beru že jakejkoliv silnější modifikátor mýho stavu (aneb prostě nějaká látka/droga) mi prostě brání vytvořit si přirozený vzorce/dráhy. Teprve pak je prostor "čistej", to je můžu se nějak v klidu koukat na to, když mi třeba něco nefunguje, a zkusit to nějak měnit v sobě, tj. řešit příčiny a ne symptomy. Jasně, pak je tady otázka, co je "čístý" a co ne.. co kafe? co zelenej čaj? Před týdnem jsem např. zkusil šedou zónu)), phenibut. Mělo by to být nootropikum, ne droga. Nicméně na mě to bylo silný jako prase, druhej den craving, řek sem si, že mě to prostě hází zpátky/pro mě todle holt taky ne, byť pro někoho jinýho to může bejt OK. Tady může mít každej tu hranici asi jinou, nicméně je prostě přitom potřeba vidět si do huby, známe všechny ty závislácký výmluvy a vomluvy atd. (jako já s tím phenibutem, že to přeci není droga;).