Trošku progress toho mého druhého průchodu. Jedu na pohodu, první akt mi trval patnáct hodin a dělám spíš vedlejšáky, než abych tlačil na příběh. Jak to hraju skoro na den přesně po roce (březen je na CP zjevně ideální měsíc, nijak jsem to neplánoval a prostě to takhle vyšlo), tak si už spoustu věcí nepamatuju a nebo si je pamatuju nějak jinak. Na tom může mít podíl několik věcí. Byly nějaké patche, takže mi Night City přijde obecně živější a lidi dělají nové činnosti, to je rozhodně plus. Taky přibylo pár drobností v souvislosti s Edgerunners, ale to mě zatím nechává v klidu. Pořídil jsem si 4K OLED, na PS5 zapnul raytracing a takhle to teda předtím rozhodně vypadat nemohlo :-) Ale hlavně tentokrát hraju za ženskou, a to je teda změna zásadnější, než jsem si představoval.
Já jsem si to prostě musel vyzkoušet (kvůli Judy, ehm...), ale upřímně - až to budu hrát zase za rok, tak určitě pojedu za chlapa. Těžko říct, jaký bych na to měl názor, kdybych hrál poprvé za ženskou a pak teprve za chlapa... No ale takhle mi prostě spousta věcí nesedí. Nesedí mi hlas, intonace, hlášky, už teď mi nesedí vztahy s některými postavami a myslím, že to dál bude jen horší. Některé části příběhu podle mě neudou dávat smysl, no ale uvidíme. Když už jsem se do toho pustil, tak se tím prokoušu.
Ale pozitivní zpráva nakonec: znovu hraju vlastně hlavně kvůli dotažení několika chybějících trofejí. Jednou z nich je Gun Fu -
Kill or incapacitate 3 enemies in quick succession with a revolver or pistol in close combat. Protože jsem při prvním průchodu tyhe zbraně prakticky nepoužíval, za celých 140 hodin se mi to nepodařilo. A najednou teď trofej cinkla už během Interlude, když jsem poprvý hrál za Johnnyho Silverhanda! Tak to mě jako fakt potěšilo.
Takže jsem se na oslavu trochu vymódil(a) :-)