SOPFA: Nám se nejvíc osvědčilo si kartičky udělat. S reálnými fotkami známých věcí, prostředí, lidí. Ať to není abstraktní, některé děti, hlavně ty směrem k PAS mají problém, když to není úplně totéž. Třeba že na fotce je jiný bazén, než kam se jede, jogurt jiné značky atd, a už to pro ně nefunguje.
Laminovačka je až překvapivě levná, třeba
https://laminatory.heureka.cz/peach-home-office-a4-pl707/ , k ní folie, základ nacvakat klidně mobilem, fotky doma vytisknout a můžeš dělat kartičky jak na běžícím páse. S vlastním dítětem, a hlavně hned, když je to potřeba
Na lednici máme fotky jídla na magnetkách (ty jsou většinou z nějaké knízky, název už ale presne něvím) a mládě si vždy donese, co chce jíst. Pro začátek VOKSu je to bezva, hned má odměnu a velmi rychle pochopí, že z komunikace kouká nějaký benefit :o) Mělo by to fungovat tak, že dítě donese kartičku, podá ji, musí se u toho podívat do očí, matka dá kartičku k puse a zřetelně několikrát vysloví, co to je a jde to prckovi dát. Nácvik někdy docela trvá, různě to rodiče předvádí spolu, pak jeden podá kartičku druhému ručičkou dítěte atd. S tím úplně nemám zkušenosti, náš holomek to pochopil okamžitě a sám, prostě za mnou přiběhl s kartičkou nanuku a čekal, co to udělá. Dostal nanuk, takže to ho nadchlo, načež dva dny nosil nanuky, pak nosil úplně všechno a koukal, co z toho kápne. A samozřejmě si to snaží různě ulehčovat, jakože mi to jenom ukáže, nebo stojí u mrazáku a řve, ať jako jdu okamžitě servírovat, tu kartičku po mně hází, aniž by se na mě podíval atd, tak to mu neprochází a prudíme ho s tím, že ten prosces fakt musí proběhnout schválně.
A druhá runda obrázků je k ukázání, co se bude dít - máme nafocená místa a lidi, takže vždycky řeknu třeba "Pápá hřiště/bazén/babi a děda/nákup" atd. a ukážu obrázek, kam jedeme. Funguje to moc dobře, hned se chytil, pochopil souvislost a hodně to pomáhá redukovat jeho nejistotu a řev, že netuší, co se děje. A zvlášť ty oblíbený msíta zastaví hysterák, začne se těšit atd. Že rozumí, že to není jen nejaký náhodný obrázek, ale plán do budoucna, to víme bezpečně podle reakcí - když jdeme k babi, tak je reakce taková vlažná, když na koupák nebo do TOnga, tak se teleportuje do předsíně, snaží se narvat do bot a nadšeně poskakuje. Postupně už zvládá i jen ukázat obrázek na mobilu, když nemám kartičku.
Ve školce jsem ho první den nafotila v šatně, ve třídě, u jídla, na zahradě - a kartičky druhý den přinesla zalaminované učitelkám, aby mu vždycky ukázaly, co se bude dít. Když se režim zaběhnul, tak už to není potřeba, ale zkraje to hodně pomohlo zlepšit orientaci v novém prostředí a zmírnit úzkost.
