LENZIE: To mám také, ale od toho je potřeba se oprostit. První čára dost pomůže. Pak už je to vlastně jedno. Já jsem si na bulletjournal dal dost času. Knihu jsem četl dvakrát což běžně nedělám a mám v ní dobrou padesátku záložek u myšlenek které nechci zapomenout nebo části metody které chci časem začít používat. Najednou by mi to nešlo. Proto ani nepoužívám žádné vlastní kolekce dokud si nebudu jistý které chci používat a jak chci aby vypadali. Už dříve jsem používal různé diáře od elektronických přes jednoduché bloky až po složité plánovací systémy jako Franklin Covey. U všech jsem s něčím bojoval. Buď jsem se nevešel do kolonek nebo jsem nedokázal využít všechny části systému zcela. S bullet journalem mám svobodu, vejde se tam naprosto cokoliv a přesto je v tom systém který se mi zatím zdá přehledný. Držím si ho velmi jednoduchý a nepřidávám zbytečnosti. Nemusím řešit co kam patří takže do něj píšu mnohem víc než jsem kdy psal. Malůvkám, tabulkám, grafům a dalším zbytnostem se vyhýbám. Beru to jen jako další formu prokrastinace skrývající se pod rouškou time managementu.
Kniha mě osobně nakopla, protože mi ten systém nepřijde samoúčelný pro autora byl řešením mnohem většího problému než s jakým se potýkám já. Já toho mám prostě jenom hodně a odkládám a zapomínám i věci které zapomenout a odložit vlastně nechci ale vždy přicházejí jiné naléhavější. Za těch pár týdnů s bulletjournalem jsem pohnul s věcmi na které jsem nesáhl rok a to jsem na úplném začátku.