VENDULKA: a teď ti to život nekomplikuje? Neumím si to představit, předmětné objekty jsou všude.

Kdysi jsem se pokoušela řešit svou extrémní arachnofobii, byla jsem na tom tehdy tak, že když jsem spatřila pavouka, začala jsem se dusit, nicméně psychiatr, kterého jsem vyhledala, to "řešil" tak, že mi předepsal antidepresiva, po kterých jsem přestala cítit úplně všechno - kromě děsu z pavouků. Takže jsem se na léčbu vykašlala. Zlepšilo se to pak zázračně samo v mém prvním těhotenství - nemůžu ovšem říct, jestli to mělo souvislost, takže to jako terapii nemůžu doporučit. :D Nicméně dneska se už pavouků jenom štítím, jsou prostě hnusný a vždycky budou hnusný, ale neděsí mě jako dřív.

VENDULKA: Tak asi je dobrý, že znáš příčinu. Zkoušela jsi to nějak řešit? Terapie a tak?

VENDULKA: Na tomhle mě strašně fascinuje, že i podle různých diskusí na netu, tím trpí relativně hodně lidí. Ze známých třeba zpěvačka Zuzana Michnová nebo Marek Brodský. Relativně hodně myšleno tak, že pavouci, hadi, červy, velké výšky apod. se dají nějak logicky pochopit. Respektive asi většina lidí to nemusí a někdo to holt má vyhrocený až do fobie. Ale ta kouponofobie mi přijde fakt zajímavá, kde je asi prapůvod toho? Že třeba už malá miminka řvou, když to mají na sobě. V diskusích bývají často zmiňovány i popisy konkrétních objektů, na kterých se diskutující shodnou, že jim obzvlášť vadí. Nechci raději blíže popisovat. ;-) Je to strašně zajímavá věc, zdánlivě v tom není žádná logika a smysl..

NEI: To zjistí, až se vrátí :)

PALEONTOLOG: ..no to se dá taky zařídit..:)
CLOWNZEPPA: díky.. nejsem blázen:)

TOULASE: vidíš to a kdyby měli všichni prémiovku a schovávali historii, tak bys utřela nos :)