Já se přiznám, že mi asi chyběj nějaký mozkový buňky. Nechápu některý způsoby lidský komunikace. Hlavně třeba pomocí náznaků. Jak vůbec může někdo očekávat reakci na něco, co nebylo řečeno na rovinu. A pak eště bejt nasranej, když reakce očekávatelně nepřijde. Nechápu spoustu forem umění, lyrická poezie je pro mě většinou peklo, pokud není formulovaná jasně, takže symbolismus sem nesnášel a naprosto sem chápal akmeismus. Asi obecně je pro mě nepochopitelná strašná spousta metafor a hyperbol. Nechápu expresivní tanec. Ne že bych mu chtěl upírat estetický kvality, to ne. Spíš jen nechápu, jak z toho může někdo něco chápat. A jak tak čtu tady Fairiellovou, tak zjišťuju, že nechápu, jak se někdo může takhle nimrat ve svejch emocích a pitvat svoje pohnutky a řešit svoje prožívání. A nemyslím to špatně i když by to přes zvolený slova tak mohlo vypadat. Asi sem nějakej rozbitej, nebo co.