některé obyčejné zvuky lidských těl mě dohánějí k nepříčetnosti.
žvýkání, polykání, takové to chroupání i se zavřenou pusou (většinou se ve společnosti nenajím a musím jíst sám). naprosto nesnáším, když někdo mluví příliš nahlas nebo vůbec když má někdo pro mě zvláštní hlas. když někdo telefonuje ve vlaku, musím odejít.
zase mi ale nevadí skřípot, vrzání a podobně. a miluju, když někdo šeptá, i když mám pocit, že je to slyšet na sto kilometrů daleko.