Že se od Malého Prince a Harryho Pottera vracím zpět k pohádkám..
Ty nafilmovaný mě poslední dobou (asi 15 let) dost iritují, protože pokud jsou pro děti a mají mít nějaké výchovné poselství.. tak to prostě krutě selhává - už jsme se myslím pohli společensky dál, než že 95% obyvatel maká na poli na své feudální pány nebo ve městech za nesouhlasného pohledu církve piluje řemeslo,
a že musíme do dětí cpát stereotypy že král je vždy starý a hloupý (ale myslí to dobře!), študovaní rádci jsou neschopní a hrabiví a vždy ti zlí,
že sedět na trůně je to nejsnadnější ve vesmíru a šlechta se umí akorát flákat,
a jejich roli daleko líp zastane obyčejný selský synek co smrdí hnojem a neumí držet tužku, natož aby uměl psát a počítat - a takovému vždy pomáhají všechny kouzelné bytosti světa
(Ve fantasy stories se obvykle aspoň ukáže - narozdíl od komoušských romantik - že je té ve skutečnosti nějaký Pravý Dědic trůnu, protože utajený syn nějakého Pravého Krále)...
Co se týče prastarých pohádek, vyprávěných ještě babkama vnoučatům za černých hodinek před stovnou a víc lety.. tam krom jiného sázím na freudivské interpretace.
Jak poučit děti, když máme tuhý středověk a některé věci se nahlas neříkají..
Bylo nebylo | Psychologie.cz
https://psychologie.cz/bylo-nebylo/