Přestal jsem věřit bohu, přestal jsem věřit věcem a lidem kolem sebe...

BOBESH: tak si skoc na mamologii.

obcas se v praci pri nakym monologu zamotam do nekonecne dlouhy vety a k jejimu konci reknu nakej kardinalni nesmysl nebo zopakuju neco so sem zopakoval uz 2x chvili predtim... dlouho sem to prisuzoval mejm lingvistickejm nedostakum v obou cizich jazycich pracovniho prostredi...
nedavno sem travil cas cca pres mesic v CR a stalo se mi nekolikrat to samy i v moji materstine behem par rozhovoru s kamosema.. takze sem dospel k tomu ze chci jenom bejt proste za kazdou cenu chytrej jak radio

(prislovi "mluviti stribro, mlceti zlato, drzeti hubu diamanty" ma opravdu neco do sebe)

TANGERINE: Všechno moje randění vždycky začalo onlinem. Systém "náhodou někoho potkat" mi přijde jako sci-fi. Ale pár lidem okolo to vyšlo, so yeah...

rok sem nemel v ruce zensky prs

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem nikdy nechodila s nikým, kdo by nebyl na nyxu. Můj první kluk (se kterým jsem byla od 15 do 18) mi nyx ukázal. Potom, i když jsem byla s někým, koho jsem znala odjinud (třeba z dětství z tábora, z tinderu), tak jsem pak stejně zjistila, že je to taky nyxák. A teď s jedním čekám dítě. Asi nějaký prokletí :)

Moje babča (96) se nedá očkovat, nechám to bejt.

taky tak :o)

Nemyslim si, že je Dan Bárta dobrej zpěvák.

napsala jsem :(

Pokud si nevyndám jednu nohu z nohavice, tak se pořádně nevykadím.

Vousy mi rostou úplně na hovno. Aspoň jednou v životě bych si přál pořádnej maďarskej knír.

strašně mě sere moje sestra. vždycky jsem věděla, že frontu na takt a empatii nějak přehlídla, ale tohle už trochu moc i na mě.

Když mám volno, tak někdy chodím na pracovní mail, abych se koukla kolik je tam mailů od neodbytných pacošů a škodolibě si říkám “A teď máte smůlu!”.

Taky jsme v únoru přestal pít a není mi to moc příjemný. Cítím dost neklid a hledám jiné stimuly.
INDIAN: Oprava: Hltáme díl po dílu Život na zámku...

mam rad alkohol - nemam rad kocoviny, nebo se probouzet s naprostym oknem jak jsem se dostal domu, nebo tam, kde jsem se probudil - ne to me vazne nebavi - ja mam jen rad ten mirnej buzz, kterej prijde v pulce prvniho drinku, kdy ze me spadne tiha sveta a ja ho chci pro zmenu objimat...

většinu času se držím, ale zrovna dneska mám pocit, jak kdybych šlapala vodu ve studni, koukala na to světlo nahoře a celou dobu věděla, že i když se budu snažit sebevíc, nikdy se k němu nedostanu a nakonec mi dojdou síly.

V souvyslosti s různými psychickými problémy partnera, propadnutím nejstaršího potomka z fyziky a přetrvávající domácí výuky předškoláka, rebelujícímu dvouleťákovi a zhoršenému zdravotnímu stavu mé těžce nemocné matky, jsem si jako psychický únik vytvořila falešnou březost :D V hlavě jsem raději řešila co by se stalo, kdybychom museli řešit příchod pátého potomka, kde bychom jej ubytovali a pod., než propadat do negace kvůli výše zmíněnému. Dokonce jsem si schovala pár kousků oblečení po dcerce, přestože mladší jsou jen chlapci. Už mám i jména. Gravidní nejsem a jsou provedena jistá opatření, aby to bylo co nejvýc nepravděpodobné. Ovšem když je možné i neposkvrněné početí, tak proč nad tím alespoň nedumat, že :)