Nechápu, proč lidi nadávají na školní jídelny obecně. Ano nakládaná červená řepa je věc, kterou nemusím dodneška, škubánky jsem tam nikdy poživatelné nepotkal a ta divná zelená hmota rozhodně nikdy nechutnala jako reálný špenát. Buchtičky se šódó a rýžový nákyp byly však vždycky zárukou, že se ten den výborně najím a ani UHO jídla nebývala špatná, i když maso občas bývalo tuhé. A pak jsem také miloval jejich polévky, polévky byly vždy skvělé (ale měl jsem asi štěstí, polévku s noky (3-5 cm velké kusy moučného slizu) jsem v jídelně nikdy nepotkal, přestože byla oblíbenou součástí menu třeba v rekreačních zařízeních (bývalého) ROH).
Horší průměrnou kvalitu jsem zažil v Trojské menze, u které koloval vtip, že se nemůžou pořád rozhodnout, jestli mají zavřít tu menzu nebo jejího vedoucího. Ale i tam byly věci, které byly výborné, jako jídla ze sojového masa, toho, co normálně vypadá jako nařezaná houbička na nádobí a vrže mezi zuby. V téhle menze z něj dělali dobrá jídla. Vyvažovali tím tak svou proslulou brkaši, která byla pojmenovaná po tom citoslovci, které strávníci používali pro její hodnocení, ne podle jakékoli zeleniny.
A jak jsem měl možnost vidět školní jídelnu po letech, tak se jedná o už zase naprosto jiný koncept.