Ve svym životě jsem několikrát eticky selhal a nejsem za to na sebe vůbec hrdej. Například jednou jsem si řekl, že už nebudu jíst savce. A nedodržel jsem to. Co je mi opravdu líto je, jak jsem se choval jako svině a blbec, když jsem byl malej kluk. Jednou jsem při tenisu o zeď vylezl na střechu transformační stanice, kam zaletěl jedný holce tenisák. Pak jsem ho ale místo, abych jí ho hodil zpátky, pustil do okapu, odkud už nešel vyndat. Dodneška mě to fakt mrzí, i když jsem později asi od její sestry dostal facku a byl vyhnán od zdi. Zasloužil jsem si to.

Jsem šikovnější, než jsem bývala. Ale měla jsem období, kdy jsem si byla schopná vyrazit zuby při pokusu napít se čaje, kdy jsem si často čajem opařila ruce, nohy, odřela si do krve dlaně při pádu do štěrku (zakopla jsem při běhu na nicotném hrbolu) apod. Všechna tato období byla signálem toho, že jsem prostě... naprosto vynervovaná.

Včera jsem večeřel vařené studené brambory, které jsem na vidličce namáčel rovnou do sklenice s hellmans tatarkou

Když mi kočka vleze na klín v průběhu meetingu, přijdu si jako ten padouch z Bonda. Navíc obvykle není na kameře vidět, takže to vypadá, že hladím vzduch.

Jó, nešikovnost. A to já jsem hodně. Omlacuju se často o rohy nábytku, které jsou na jednom místě roky, vztekám se, když mi nejde rozmotat šála kolem krku, špičky bot mívám dost okopaný. Občas v noci, když jdu na wc, vrazím do zdi či do dveří, někdy i nosem, zakopávám na zcela rovném a neklouzavém povrchu, šťouchám se do dásně kartáčkem, do prstu se nožem říznu celkem běžně. Divím se, že jsem ještě naživu.

TRISSIE: Jo, někdy ti ukážu svoje modřiny. Teď mám jednu nádhernou od divadelní sedačky.

Tak kdyz uz jsme u ty nesikovnosti. Priznam se, ze mam doma prah a zakopnu o nej aspon jednou tydne. Neni nijak extra vysoky a ziju tam skoro 12 let.

tekutiny obvykle nezvrhávám, ale... prakticky nejsem schopná projít v blízkosti kliky ode dveří, aniž bych se na ni napíchla, zachytila o ni oblečením, nebo se o ni praštila (to když jdu ve směru, ze kterého se nejde napíchnout).

Já to umím nakombinovat. Pravidelně během meetingu kafe nebo vodu místo usrkávání vdechávám a pak pokecám sebe i okolí.
Jednou jsem si tu kávou vymalovala půlku zdi. Bohužel to tehdy odnesl hrníček.

KOVOVAMINCE: ja jsem proslulej tim ze kdyz sto lidi vstane od stolu, ja jedinej zvrhnu pullitr.

Vždycky jsem byl strašnej úchyl.

Já se zas často skoro utopím,
protože pití (a polívky a občas med) místo polykání vdechuju
a pak kašlu jak blázen
(což u vdechnutého medu třeba vůbec nepomůže).

HOMOLOVKA: Já zas neumim pít. Skoro každej den se něčim pocintám...
#retard

Přiznám se, že představa, jak HOMOLOVKA jí vývar nahá, aby nevadilo, když se pocintá, mi vůbec nepřijde nezajímavá. Ale teda jak mě to vůbec napadlo, to nevím.

Neumím jíst kultivovaně polívku, primárně vývar, skoro vždycky si pocintám bradu a triko...

Neumím vyprat bílé prádlo. Už jsem selhala tolikrát, že jsem si raději tak 15 let nic bílého nekoupila.

GREAT_R: No me právě stojí lžíce i v tom vývaru, kolik je tam zeleniny, knedlíčků a masa na úkor samotnýho vývaru :-D
Ale ten je zas náležitě silnej :-)

SALVATOR: on je rozdíl dělat obědovou polívku, dělat vyvary z krku a kostí a tak. Tam se fakt sedřete, vývar je kalnej, knedlíčky nedržej... a udělat si pořádnou, plnou zeleniny čočky nebo hokaido, kde prostě v tom pak ta lžíce fakt stojí a v podstatě ji pak máte jako main dish.