SALVATOR: U mě jak co, některé věci s přibývajícím věkem a zkušenostmi naopak zvládám prožít a pochopit líp než před 20 lety. A u plno věcí vím, že kdyby přišly dřív, s velkou pravděpodobností bych je odložila nebo protrpěla. Zrovna Pána prstenů si teda dávám co pár let znovu, a znovu a vždycky si to hrozně užiju. Ale s mým nickem to asi fakt není zas tak nečekané :))

Tyjo to já bych asi nechtěl, pokud bych se teda zároveň nedokázal nějak omladit. Protože čím sem starší, tím menší úroveň prožívání mám (občas mi přijde že snad dokonce žádnou) a jsou věci, u kterejch je mi úplně jasný, že zamlada by byly naprosto skvělý, ale jejich doba v mým případě dávno minula. Typicky HPL. Nějak sem se k němu dostal až strašně pozdě a mám sice jeho věci moc rád, ale zároveň moc dobře vím, že z toho nemám zdaleka tolik, jako kdybych ho čet poprvé ne před pěti, ale před dvaceti lety. Ten prožitek tam už není.
Takhle aspoň vím, že někdy v tý 6. třídě, nebo kdy sem to poprvé čet Pána prstenů, sem se do něj dokázal fakt pořádně ponořit a prožít si ho. Kdybych ho měl zapomenout a číst teď ve svým věku poprvé, nebylo by to tam.
Čímž se teda taky mimoděk přiznávám k tomu, že sem asi starej, okoralej a unavenej vlkodlak.

KOVOVAMINCE: priznavam, ze ti zavidim, ze si to muzes dat nedotcena od zacatku! Chtela bych zazit Pana prstenu a Harryho Pottera znova.

Nikdy jsem neviděla ani nečetla celýho Pána prstenů. Ale vidění je v procesu.

Prave jsem si objednal 3 pizzy

LUSINDA: To je spíš do auditka "pochlubme se", ne? :)

V obchodech u pokladen po mě chtějí prodavačky vidět občanku ....nejen při koupi alkoholu (piva, vína), ale i při koupi likérových bonbonu. (Lidl) Je mi přes 30.

Až teď jsem si zjišťovala, kdo byl Boris Němcov.

Přiznám se, že při dnešních cenách benzínu a nafty a jídla vyhlásím sbírku i na mě.

Priznavam, ze jsem, zaplatpanbuh, atheista.

Boha jeho.

PALEONTOLOG: ano, právě proto tohle pro sebe považuju za gamechanger. Ale přesto stojím za tím, že jsou věci, které nesmí odpustit ani Bůh v jeho nekonečném milosrdenství.

Přikláním se k tomu, že některý věci prostě odpustit nejde. Jde se s nimi, dejme tomu, smířit, akceptovat je, ale ne odpustit.