HUGH_BOYLAN: já od roku 2006 a doufám, že se na tom nic nezmění. Nicméně filmy a seriály nejsou jen v televizi :))

Přiznám se, že už 20 let nemám TV, takže mi jsou nějací Homolkovi úplně u zadele.

Když dojdou dětské obrázkové jízdenky (nedávno byl nějaký dlouhý výpadek), omluvím se, že přáním malých cestujících nemohu vyhovět a pak jdu za roh nějakou jim rychle namalovat (samo, když je čas.. ):D

Pokaždé, když vidím plakáty organizací jako Hnutí Pro Život nebo Aliance pro rodinu, mám enormní chuť je zvadalizovat.

Zbožňuju řídit auto za tmy lesem.

Když jsem pracovala v gastru, tak jsem vždy úmyslně dávala růžová brčka chlapům. Obzvlášť těm plešatým, nařachaným :D

Prci, prci, prcicky jsem videla poprve az pred mesicem a vzbec jsem ten film nepochopila.
Nepochopila jsem ho ani kdyz byl jako novnka v TV a byl kolem toho hajp.

přiznám se, že když v pekárně paní za pultem po každé položce praví """a dáááál"""
Tak si vzpomenu na scénu z filmu "Hele vole, kde mám káru" a nedokážu se soustředit co vlastně chci. Pomoc!!
A taky se přiznávám, že jsem ten film viděla až po třicítce a mé pubertální já se za to vůbec nestydí.

Hele vole, kde mám káru? - "A dáááál..."
https://www.youtube.com/watch?v=dnFmIcu97Wg

INDIAN:
HAR4NT: pánové stran přízemní debility jsou ty filmy naprosto srovnatelný.

já nikdy nedal ani trpaslíka, holzman mi taky připadá příliš debilní, i když u něj je to záměr, to samý sobota. je na světě málo blbců, abych musel koukat na chytrý lidi, co si na ně ještě hrajou?

MAR_TINA: u izera dokážu ocenit jeho obscénní fórky, laťku, kterou nikdo jinej nenasadil takhle vysoko. ale přišel jsem mu na chuť až ve 30 letech.

S babičkou jsem často koukala na filmy pro pamětníky. Znovu bych se nedívala, ale když někde vidím kousek, pocity studu a trapnosti nemívám. Narozdil od homolku a slunci a sen atd.

Mně se v dětství líbilo Slunce seno, ale čím jsem starší, tím víc se za to stydím. Někdy od 20. roku to nemůžu ani cítit.

ja nedavno zjistil, ze naprosto nedavam Krtecka a to jsem byl v detstvi fanousek:p

GRANTORINO: já jsem slabá povaha a nedávám skoro nic. K tvému seznamu ještě Menšíka a Izera a spoustu, na které si nevzpomenu.