MULTICAT: u mě je blbý, že o tom nedokážu vůbec mluvit ani psát, tohle o čem píšu, se dělo loni v dubnu/květnu a jsem o tom schopná psát až teď. Nahlas bych to asi ještě nikomu říct nedokázala. Děkuju, někdy je to fakt boj. Dneska jsem po sto letech, abych zaměstnala hlavu, vytáhla křížovky, ve kterých měly bejt vtipy. Hned první křížovka vyšla: "život je boj se sebou samým"...tak ne asi, i ty křížovky mě musí vysirat:)))

IRINASH: držím ti všechny palce.

IRINASH: osobně jsem si vyslechla tolik nechutností, tak si troufám říct, že vím, jak se cítíš. X-krát jsem volala na krizový centrum, na AD jsem znovu.

Hodně mi pomohly přítelkyně tady na Nyxu a to některé z nich neznám osobně. Zvládneš to, určitě.

IRINASH: Krize přicházej a odcházej. Důležitý je se nenechat jimi srazit na kolena.

GIOMIKY: ze všech sil se snažím, díky:) teď už je to fakt skoro dobrý, kdyby nebylo, nemohla bych o tom mluvit/psát. Občas mě něco pošle dolů, ale řekla bych, že kritický období, co bylo loni, už jsem naštěstí překonala

IRINASH: Nedej se.

MULTICAT: moc děkuju, opravdu.

NELLAS:
HEJSEK23: myslel to naprosto vážně, ten poslední měsíc, kdy jsem byla fakt na hadry, kolem mě jen chodil a nadával, že nic nedělám a že jsem anorektička. Nemohla jsem jíst ani spát a za měsíc zhubla 10 kilo. Naštěstí už je nejhorší za mnou. Sorry, že to ventiluju tady, ale rodině se svěřit nemůžu ani náhodou, sestra by se mi, stejně jako před 10 lety, vysmála, že jsem blázen, když musim brát antidepresiva, máti by mi řekla, ať to neberu, protože farmalobby a moje nejlepší kamarádka se sama nechala hospitalizovat na psychiatrii, protože má taky deprese... další dvě nejbližší kamarádky s tím zatěžovat nechci, maj toho taky po krk.

IRINASH: to byla určitě "jenom" taková neobratnost ve vyjadřování kterou trpí kde kdo. neber si to tak.

IRINASH: Nemyslel to jen z legrace? Myslel, že jo?!

IRINASH: nene! To je strašný. Bude líp, určitě.

Přála bych si, aby ve světě bylo víc lidí jako je Vinnetou, Old Shatterhand a Nšoči. A aby byli moji kamarádi.

Ach jo, jsem nechutně romantická.

A tohle jsem ještě nikomu neřekla, protože je mi z toho doteď blbě. Když jsem se loni na jaře svěřila partnerovi, že to začíná bejt v prdeli, že se mi začínaj hlavou honit docela děsivý věci a začíná to bejt průser, řekl mi, ať si hlavně založim dobrou životní pojistku, ať aspoň zabezpečím syna. Něco jako klidně chcípni, hlavně když budou prachy. Ještě teď se mi klepou ruce, když na to myslim. No nic, zas to bude dobrý, zvládnu to.

Včera a předevčírem jsem měla totální meltdown. Skoro jsem po těch 10 letech klidu zapomněla, jak je náročnej boj s depresemi. Bože to je hnus, snad se z toho vyhrabu i podruhý, je to únavný a náročný.

PREKOTKA: problem je, ze bych to pak musela uklizet a to by me zas akorat vytocilo

PREKOTKA: Hrnky?!

Prave jsem rozmlatila prkynko a vubec se mi neulevilo. Mozna jeste prijde na radu nejaky nadobi.