Dlouhodobě je mi na Nyxu hrozně moc sympatické jedno ženské id a nikdy jsem nenašel odvahu jí to nějak dát najevo. Asi právě kvůli tomu, jak moc je mi dotyčná sympatická a jak (alespoň si myslím) je mi blízké to co píše o svých pocitech, obavách a problémech. Vždy, když jsem přemýšlel, že ji napíšu, tak mne zahltily obavy, že by to mohlo nabrat nějaký špatný směr. Nevím nakolik to jsou obavy o mém samotném a nakolik obavy o ní. Sice jsem single, ale stejně jsem teď po přestěhování pár stovek kilometrů od ní, takže jsem si k tomu všemu ještě našel tenhle důvod. Navíc je mi trapně, že to tady vypisuji. Naposledy jsem se takhle cítil někdy na gymplu. Ale prostě jsem to musel nějak ze sebe dostat a nakonec to napsat sem a ne do ráno to smažu. Přiznání o mém tajném nyxím platonickém idolu. Vím, trapas. Odcházím zdechnout do křoví...