Vždycky jsem byl introvert, ale dvě děti ze mě udělali superintroverta, který už ani nechodí s kamarády do hospody a ve vzácných chvílích volna si někde tiše čte a nebo jde brzo spát.

Spala jsem dnes jen dvě a půl hodiny, protože jsem se nemohla urvat od jihokorejského seriálu na netflixu. Pak jsem vstala, vypravila děti do školy a jela na kole do práce. Měla jsem mezi programy, co jsem učila, 45 min čas a tak jsem se natáhla a hodinu si schrupla na složených přistýlkách. Kolegové si mysleli, že dělám úpravy k programu..

Spal jsem dnes do půl desáté, nic neudělal a teď ležím ve vaně.

Priznavam, ze kdyz vyjdou zpravy o demonstracich jako byla vcera, s hruzou hned prohledavam vsechny fotky, jestli tam nenajdu konkretni osobu blizkou a vzdycky se mi ulevi, kdyz aspon na fotkach neni.

A taky priznavam, ze jsem drbna,ale jsem desne zvedava na Jonyho tajny idol. A taky, jakkoliv je to neslusny a nizky, bych potrebovala najit a procist jeji prispevky a treba si ji taky oblibit:-)

JONY: to je hezky... drzim pesti a doufam v to nejlepsi pro tebe...

JONY: napiš jí to! zvlášť jestli otevřeně píše o svých pocitech, tak (pokud to nebude slizký, a zrovna ty mi nepřijdeš jako slizkej typ), tak jí minimálně potěší, že někdo s tím, co píše, souzní...

JONY: Mně to trapný nepřijde. Všichni tady máme přinejmenším nějaký oblíbence nebo (odvěký) crushe.

Dlouhodobě je mi na Nyxu hrozně moc sympatické jedno ženské id a nikdy jsem nenašel odvahu jí to nějak dát najevo. Asi právě kvůli tomu, jak moc je mi dotyčná sympatická a jak (alespoň si myslím) je mi blízké to co píše o svých pocitech, obavách a problémech. Vždy, když jsem přemýšlel, že ji napíšu, tak mne zahltily obavy, že by to mohlo nabrat nějaký špatný směr. Nevím nakolik to jsou obavy o mém samotném a nakolik obavy o ní. Sice jsem single, ale stejně jsem teď po přestěhování pár stovek kilometrů od ní, takže jsem si k tomu všemu ještě našel tenhle důvod. Navíc je mi trapně, že to tady vypisuji. Naposledy jsem se takhle cítil někdy na gymplu. Ale prostě jsem to musel nějak ze sebe dostat a nakonec to napsat sem a ne do ráno to smažu. Přiznání o mém tajném nyxím platonickém idolu. Vím, trapas. Odcházím zdechnout do křoví...

ELSINOR:
PREKOTKA: škoda, že z té role idiota ještě nevystoupil a všechno (aspoň ve filmu a TV) hraje úplně stejně

ELSINOR: Vítej v mém světě :")

Teď mi došlo, že kdykoliv se dostanu do situace, kdy mohu říct "já vám to říkal", tak tu hlášku prakticky nikdy nezapomenu uvést ještě tím: "Já teda nechci říkat, že jsem vám to říkal, ale ... (já vám to říkal)" :))

HOWKING: hele, já se v tom už trochu ztrácim, cože jsi nám to vlastně říkal? abych si mohla poznamenat, žes nám to říkal, až to přijde.

HOWKING: Hele a ten názor budeš vyjadřovat celejch příštích pět let? Já jen že už ho vod tebe každej na nyxu čet minimálně dvakrát a už teď to začíná bejt docela votravný.

SALVATOR: :)

[SALAMAN @ PŘIZNEJME SE...]

Když jsem před mnoha lety v dětství viděl poprvé Kouř, tak při scéně, kdy jde v závěru zástup lidí a skandují "má to cenu", jsem myslel, že skandují "mátocemu!". Což mělo znamenat, že té postavě, co je vedla, jako přeskočilo. :)

Což by mělo jistou logiku v tom, jakou ta postava měla ve filmu roli (režimem zničený člověk, co propadl depresím a chlastu) a jak si Sklep často pohrával se slovy nebo přímo nová slova tvořil. Doteď nevím, zda tohle nebyl nějaký meta záměr tůrců nebo jen moje bujná fantazie. :)

přiznávám, že mě fakt baví sore losers, zvlášť když jsou to ještě losers by proxy