Jednou za čas, když je všechno nějak melancholický, si na youtube pouštím záznamy z pěveckejch soutěží. Videa lidí, kteří svůj příběh prostě odvyprávěj nějakou písničkou a dojímám se jak jsou skvělí, žasnu a bulim jako želva. A fuckit. Nestydim se za to.
Nějakej čas po narození syna jsem slyšel cover na Monsters Jamese Blunta od Iama Tongi. Vždycky když na to někde narazim skoro se celej rozklepu a všechno se ve mě sevře. Neni to úzkost. Spíš pocit silný nostalgie, vzpomínky na něco, co se nikdy nestalo, ale jednou stane.
Dneska jsem viděl záznam podcastu Joe Rogana, kde si tuhle věc společně s dalšim obrovskym zkérovanym týpkem pouští a potěšilo mě, že to s něma hejbe stejně jako se mnou.
Joe Rogan CRY: Emotional Reaction to Iam Tongi – Jelly Roll
Joe Rogan CRY: Emotional Reaction to Iam Tongi – Jelly Rollhttps://www.youtube.com/watch?v=F-dGg0fEukw