HEJSEK23: Slovo, ne fráze :D

ANTICLOVEK: vítej! [Které slovo vás vytáčí k nepříčetnosti a proč? (Klub sociální menšiny)]

přijde mi neskutečně retardovanej oblíbenej internetovej obrat "Nevim, dál." a taky většina hlášek z většiny českejch filmů (hlavně z normalizačních sraček)

Libi se mi novy album yzomandias

QUIP: a přitom seš legenda :)))

I po 27 letech jsem pred akci nervozni.

Přiznávám, že mě sere být na narozky v práci, ale na druhou stranu mi není už 15 abych to řešil 😁🤪

MULTICAT: až na loket!

Já na tu krev prostě nikdy nepřijdu včas. Když už na čas jedu, tak je Na Slupi uzavírka,)))

Někdy nelžu;))))

GIOMIKY: Nekecej

Někdy lžu.

LUSINDA: Netušila jsem, co jsou duritky, tak kdyby někdo nedejbože tápal jako já, zde je to i s článkem: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/duritky-nerozbitne-jen-nekdy-exploduji.A050628_101941_ekonomika_plz

nesnáším duritky a vůbec nechápu jak z nich někdo může pít...............v zemi kde máme/měli jsme a možná stále budeme mít výrobu top krásného skla. Parodie na skleničky je to!

Strašně nerad vyhazuji staré oblečení. Ať už proto, že mi nesedí, nebo proto, že je zničené letitým nošením.
Mám děravá trika, které nosím jen o víkendech, když neplánuji jít ven, a šuplíky věcí, které jsem roky neměl na sobě, protože jsem mezitím přibral.

Takže teď můžu probírat skříně a zjišťovat, které z těch odložených věcí na sebe znovu obléknu a místo těch kusů tam dát věci, které jsou mi momentálně velké (vyhazovat to nebudu - co kdybych zase přibral?)
Je to jak nakupovat v sekáči bez nutnosti odejít z domu.

Přiznám se, letos příprava dětí do školy trvala 70 minut, dokoupení papírnických věcí ve slevě v Albertu za 400,- /20minut/, nákup bačkor a tenisek 1500,-/30minut/, podepsat a rozdělit to doma dětem a obalit sešity /20minut/ a čau. Víc nemusím nic, takže pohoda :)

KOVOVAMINCE: Jezdim 1-2x rocne sam na festival stovky kilometru od bydliste. Krom skvelyho programu a atmosfery je uzasny, ze se tam s nikym neznam!

Občas ráda chodim sama na koncerty. Nemusim konverzovat přes řvoucí hudbu, můžu stát podivínsky v růžku s jednim pivem, prostě existovat a nic s nikym nesdílet. Je to skvělý!

Když vidím v dnešní krásný zářijový odpoledne otrávený dětičky s batohama, jak se plouzi domů evidentně s tím, že na rodiče nalozej další jobovky, co je pro školu ještě třeba, udělat, naplňuje mě pocit štěstí, že já už tohle nemusím, že to mám za sebou.